Článek
Fanouška a aktivního uživatele metody kritického myšlení by mohlo napadnout, proč je právě březen považován za měsíc knihy. Jak víme, příroda se rozpukává a hlásí omamnými vůněmi, láká ven a na procházky a výlety, vlastníci zahrádek a pečující nájemci si uvědomují, jak by potřebovali pohnout se stavem po zimě. Navíc se zdá, že naprostá většina lidí podlehla nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Nemluvě o stále populárnějších čtečkách. Copak se kniha může v tak tvrdé konkurenci uplatnit? Vezme ji někdo ještě do ruky?
Skutečností je, že nadále má v našem lidském životě své místo. Podle zasvěcených osob a prvního dojmu se knihy nejvíce prodávají před Vánoci, ale jde o dobrý a vhodný dárek rovněž k narozeninám a k svátku. Máme velkou výhodu, protože na rozdíl od jiných dárků zůstává, ať již jako zážitek, nebo jako skutečná věc. Dort je brzo sněden, pitivo vypito, oděv nás omrzí, či se onosí a my se ho zbavíme. Na knihu máme možnost každý den hledět, neboť ji míváme v knihovničce. Vidíme ji a víme o ní, ač na ni sedá prach.
S knihami nás také pojí řada osobních pocitů. Najdeme v nich „vlastní“ příběhy, návody pro řešení svých situací, inspiraci pro odstranění potíží, pomáhají nám v těžkých životních situacích, kdy se slzami v očích spolu s hrdiny prožíváme jejich pohnuté osudy. Mnohým z nás jsou následováníhodnými vzory. Řadu z nich přečteme jedním dechem a některé i vícekrát. Není proto divu, že někdy se s nimi lidé neradi loučí. Vracejí se k nim, laskají je, věnují jim zvláštní místo v knihovně, některé mají i ve více vydáních, dokonce je čtou v jiných jazycích. Jiná skupina milovníků četby je charakteristická stavem, kdy mají rozečteno knih několik. A pár nadšenců si pečlivě i v aktuálním tisíciletí vede čtenářské deníky, a nejen proto, že tištěné strany staví nad TV seriály.
Již dříve jsem zmínil pár slov o vztahu knih a peněz. Leckdo se trápí situací, kdy by rád vlastnil knih hodně, ale výše výplaty a/nebo napjatý domácí rozpočet mu neumožňuje se příliš rozmachovat. Nápad je na světě hned a my o něm víme. Já bych si dovolil ho ještě posunout a zdokonalit. Není-li naše finanční situace růžová, existuje další možnost a tou je půjčování mimo knihovny, konkrétně mezi známými, spolupracovníky, sousedy, kamarády a přáteli. Moje zkušenost mi napovídá, že dochází ke sbližování lidí, podobně jako u sportovců, pejskařů, kuřáků ad. Když vám někdo knihu půjčí, potvrzuje se jistá kvalita vztahu a navíc se posouváte ve vzájemném poznávání. Ani nemusí dojít na besedy o knihách, které mezi vámi putují. Kromě obsahu, postojů a hodnot se člověk dozví, jaký komu vyhovuje styl psaní. A jestli třeba čte pravidelně denně aspoň kousek, nebo má občasné čtecí záchvaty, kdy zvládne i silnější knihu za dva velmi pozdní večery.
V neposlední řadě knihy jsou návodem pro kladnou i zápornou činnost, neboť poberta v nich nalezne nejen jak nereprezentativní čin vykonat, ale i jak se má vyvarovat chyb. Tady nalezneme společnou plochu s filmy, zejména s akčními. Je však potřebné počítat s faktem, že ne vše, co čteme v knihách a co sledujeme ve filmech, je v souladu s realitou. Přece jsme cosi slyšeli o filmových tricích. Proto bychom rovněž k literárním dílům měli přistupovat poněkud střízlivě. Inspirace a motivace považujeme na hodnotné jevy a procesy, ale snažme se mít proces pod přiměřenou kontrolou.
