Článek
Aby bylo jasno hned na počátku, tak napíšu, že se mi útok nožem třináctileté dívky na spolužáka a spolužačku nelíbí a nesouhlasím s ním. Leč je možná dobře, že k němu došlo. Ano, jistě budu kritizován, ale aspoň se snad více otevře diskuse ke stavu chování dětí ve škole.
Příčiny se zdají být jasné. Především se jedná o nevychovanost dětí. Rodiče se budou dušovat, jak se svým potomkům věnují a jak dobře je vychovali. Vždyť… Mají pravdu jen zčásti. Pokud je ráno dovezou před školu a odpoledne na příslušný kroužek zájmové činnosti a pak doma každý sedí jinde a elektronicky se zabavuje, jde o věnování se? Patrně nikoli, pouze je dopravili a zajistili po logistické stránce. A dali jim najíst. A mají kde spát. Do čeho se obléknout. Zákon však pojednává o dalších úkolech a povinnostech. Třeba v psychologické oblasti.
Věnovat se je něco úplně jiného. Podobně bychom mohli mluvit o rodinných výletech. Jaký je současný trend? Nestačí zvolit jedno místo a hezky a v klidu si ho užít, společně jít kus pěšky, pozorovat věci a zvířata kolem sebe, normálně si popovídat, dát jeden druhému čas. Místo uvedeného řešení rodiče naplánují, jak v rychlosti stihnou dvě, tři a raději ještě čtyři místa. Babičky a dědečkové by mohli vyprávět, jak na ně jejich děti nemají čas a jejich děti podobně, poněvadž „toho mají moc“ a „všechno se musí stihnout“. Jen se u nich mihnou. Někdy jen zamávají z okna drahého vozu. Bohatství obrázků a zážitků na sociálních sítích vůbec nemusí a ani nebude korespondovat s realitou. Dítě se cítí neukotvené, nejisté, pořád v pohybu, má málo skutečné lidské pozornosti. Kdo by se divil, že neustojí ani podprůměrně náročnou situaci. Kdo mluví a píše o extrémních a nesnesitelných, je dobré vědět, že dříve byly pouze běžnými. Tak hluboko děti pod naším vedením klesly. Ano, škola nemůže skoro nic. Rodiče by byli nespokojeni a psali stížnosti na MŠMT a ČŠI, což se děje. Škola má pak zákonitě strach a „raději“ nepostupuje, jak se má. Tudy chceme jít? Jak skončí naše děti v opravdovém životě? Myslí se mimo displej! Na trhu práce? V oblasti mezilidských vztahů? Odpovědi jsou nasnadě.
Již několikrát jsem psal, co je a není pro současné děti náročné. Nepěknou pravdou je, že navzdory mnohem lepším podmínkám vydrží a vykonají o hodně méně. Možná právě proto. Kdyby musely doma více pracovat, mít více skutečných úkolů a starostí a hlavně osobní odpovědnosti, stav by vypadal jinak. Jenže takhle za ně skoro vše dělají jejich matky a otcové, kteří mají pocit uhoněnosti a sisifovské práce. A ještě vyžadují ocenění. Patrně se měli dětem věnovat dávno dříve a vybudovat relativně spolehlivé základy, na nichž se dá něco solidního postavit. Opět je dění položeno na hmotných věcech, dostatku / raději nadbytku / a logistice. Chybí práce s pocity, myšlenkami, přáními, vizemi, ideály, názory a postoji atd. Zjednodušuje se na snahu vyplnit dětem všechna přání, aby byly spokojené a raději šťastné. Chyba. Takřka vždy by si mělo obdržené věci zasloužit. Naprosto selhává princip zdravé motivace. Jestli dostanu vše hned, v nejlepší kvalitě a bez zásluh, jdeme zkratkou kamsi. Netvrdím, že nutně musí jít o záhubu a nože ve škole.
Kdo se podívá do sportovního oddílu, vidí jasně, že bez tréninku, úsilí, vytrvalosti, snahy, času a píle se výsledek nedostaví. Neberme nyní v potaz boční finanční kroky rodičů, které trenéry uplácejí, aby jejich dítě hrálo zápas. Proč by se v životě naplněném nemusením a nicneděláním měl výsledek dostavit? Vlastně se ukáže, má však nežádoucí podobu. Třeba jako neposlušnost, nerespekt a třeba i útok nožem. Sám jsem ho již několikrát ve školním prostředí viděl. Jednou sloužil jako umělohmotná rekvizita. Podruhé byla situace vážnější, žák ho přinesl ukázat a provedl několik „pohybů“. Nebyl aktuálně pod tlakem, a tak se nikomu nic nestalo. Pouze jsme se dozvěděli, že s ním rád doma spí! Kdyby byl vychován, do školy ho nepřinese, ale děti se o něm mohou o přestávce pobavit a z očí do očí se domluvit, jak odpoledne… Akce dopadne podle stupně a kvality vychovanosti.
Jestliže rodiče zvolili výše uvedený směr, není překvapením se vymlouvat na „ducha a charakter doby“. Jistěže se v něm změnila. Ale proč nebodají všichni? Proč se na SŠ a VŠ nestřílí každý den? Pochopitelně si nic tak hrozného nebudeme přát.
Útok nožem na ZŠ v Domažlicích bychom měli uvítat a vzít ho jako příležitost a výzvu, abychom každý den na delší čas odvrátili svoje dospělácké zraky od displeje mobilního telefonu a přemýšleli, jak, kdy, o čem a jak dlouho budeme se svými dětmi mluvit. Tzv. šikanování, které jím leckdy ani není, sebepoškozování, sebevražedné pokusy a narušování osobního prostoru jsou především signály a reakce. Přeložme si je jako - „mám málo vaší pozornosti“, „nevím si rady se sebou a se vztahy“, „nikdo si mě nevšímá“, „neznám přesně hranice a pravidla a topím se v nejistotě“ atd.
PS č. 1: Když nezačneme, po nožích přijdou tzv. silnější zbraně. Tak chceme postupovat a žít?
PS č. 2: Mým doporučením je se podívat na dva uvedené odkazy:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-se-zbrani-do-skoly-72541
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-drive-nebyl-na-skole-psycholog-66616
