Článek
Je jasné, že dnes skoro každý člověk někam spěchá. Je zajímavou otázkou, zda tak činí ze zvyku nebo jestli má skutečný cíl. Někdo by si mezi mnoho rychle se pohybujícími jedinci, ať již se děje pěšky či ve vozidle a jiných dopravních prostředcích, mohl připadat poněkud mimo. Když on nepospíchá, je vůbec v pořádku? Neztrácí něco? Zřejmě půjde o podnětnou výzvu k polemice.
Někdy platí proslulá životní zkušenost - „práce kvapná, málo platná“. Nedávno jsem zažil malý příběh, který by se sem docela hodil. V prostředí místního supermarketu nakupovala vcelku mladá paní - jistě ne před/důchodkyně, jimž se tak někdy rovněž říká - běžný rozsah zásob. Ještě chvíli postála před sekcí ovoce a zeleniny a patrně dostala chuť, a tak svůj nákup obohatila o malou krabičku. Druh se dozvíme za chvíli a prozatím můžeme trochu zkrotit svoji netrpělivost. Cvičit odkládání uspokojení potřeby je velmi užitečné, aby si člověk vypěstoval silnější vůli. Nadpis sice něco napoví, ale nedá přesnou odpověď, a tak fantazie zatím může pracovat.
Čas drobně popoběhne. Žena se již vším v místě probrala a blíží se k výstupu v podobě pokladny. Na rozdíl od jiných situací na ní vše proběhne v režimu OK, tj. nejsou komplikace se zbožím, kódy hladce projdou, paní najde kartu, která je následně přijata. Víko pokladny klapne a ze strojku vyleze účtenka. Pozdrav a přesun s nákupním košíkem k nedalekému stolečku. A právě tady se částečně naplnila výše předložená životní zkušenost. Naše mladá paní se již zřejmě viděla doma, jak zásoby vyndá, uloží a poté se spolu s ostatními členy rodiny pustí do exotické laskominy. Asi zdobené šlehačkou s trochou voňavé vanilky. Jenže její spěch se ukázal jako příliš velký a výsledkem se staly rozkutálené kanadské borůvky. Ale ve hře by mohla být i další varianta. Obal zřejmě nesehrál roli, kterou měl. Stačí, aby drobný záhyb přesně neseděl, a rozevře se. Moudrost i tak platí…
Vzniká problém. Jak novou a nečekanou situaci vyřešit? Času moc není, krabička nebyla úplně levná, zejména s ohledem na daleký dovoz, vzniklou silnou uhlíkovou stopu a ještě hraje roli okolnost, že by si na nich chtěli doma pochutnat. Navíc pohledy několika lidí. A část z nich si zřejmě ani nebude dávat pozor, aby se kulatým předmětům na zemi vyhýbali. Musí si pospíšit. Až nyní jsem si povšiml, že ji nelze řadit mezi ženy s útlým tělem. Zvýšenou hmotnost dosud umně skrývala v širokém zimním kabátě. Chvíli ještě váhá. Možná jestli se má nadechnout či naopak. Která verze bude lepší? V jaké se rychleji a snadněji dostane rukou na podlahu obchodu? Třeba ale tak neuvažuje a jen přemýšlí, jak při svých záchranných úkonech bude vypadat. Nerozhodí se jí vlasy? Nebude moc rudá v obličeji? Co jestli se zapotí a „popojede“ jí obočí? A co stabilita podpatků? Přece jen hmotnost nad míru hraje roli…
Rozhodnutí náhle padlo. Sehne se a sbírá, plastový obal se postupně plní. Odhadl bych, že každý kousek by mohl stát asi tak jednu korunu. Navzdory snaze se z borůvek nepodaří shromáždit všechno, protože část neposlušně zaběhla pod klec na tašky a batohy. S ní patrně hýbat nebude. Mezitím jsem vyřídil svůj nákup a došel ke stolku opatrně, abych žádný namodralý plod nenašlápl. Ne snad že bych si nechtěl znečistit obuv, spíše jsem chtěl vzdát úctu k práci všech, kdo se podíleli na dopravě borůvek z daleké Kanady. Nebo jsem se snad mýlil a i přes název „kanadské“ pocházely zcela odjinud? Dnes člověk nikdy neví, co je pravé a „pravé“. Tak snad aspoň její lapálie byla opravdová.
