Článek
Možná se předkládá poněkud podivný až podezřelý název. Uvažujme, zda by k jasnosti přispělo prohození obou slov. Remíza v lese. Kdo se zajímá o sport, mohlo by ho napadnout, že se pár chlapců sešlo dohromady, sebrali míč a odešli si zahrát kopanou na lesní palouk. Místo dnes obvyklých brankových tyčí by jim jako kdysi stačily bundy, mikiny nebo čepice, případně by do změklé lesní země zabodli nalezené klacky. Nebo by posloužily pařezy. Jak nadpis navozuje, nikdo se nestal vítězem. Ba asi stal. Zřejmě obě strany, tj. všichni účastníci. Důvodem je, že se nějakou dobu nevěnovali nabídce moderních informačních a komunikačních technologií, ale naopak se pohybovali a ještě se dělo na zdravém vzduchu.
Do lesní remízy můžeme zařadit následující projevy. Napadnou mě dva běžící muži vedle sebe či za sebou. A hned za nimi stejný počet žen. Máme zde pohlavní verzi. Nebo by mohli všichni dosáhnout stejného času. Jindy by se jednalo o dvě lidské osoby, které sem přišly náležitě vybaveny - věnovat se chytrým mobilním telefonům. Je možné uvažovat též o páru houbařů, v jejichž košících je přibližně stejně lesních plodů. Pokud s nimi nebudeme mluvit, nezjistíme, jestli se jedná o rodinný úlovek. Nebo spolu otevřeně či skrytě soutěží? Všechny verze jsou možné.
Na základě bohatých zkušeností s různými tvory bych jistě doplnil pejskaře a jejich chlupaté miláčky. První variantou bude, že se staneme svědky vyrovnaného počtu lidí se psem a bez něj. Do druhé bych vřadil doprovod psů, který svěřená zvířata ne/hlídá. Takže jedni jsou dbalí zákona a vědí, že za pohyb psa v lese nesou osobní odpovědnost. Druzí ho naopak, jak sami říkají, „mají rádi a dopřejí mu volnost a svobodu, jen ať se pořádně proběhne“. Nějak pozapomínají na velmi reálné dopady jeho počínání, počínaje obtěžováním lidí na procházce, pokračuje drobnými škodami na lesním porostu a konče plašením a lovem místní zvířeny. Tady bych raději viděl jasné vítězství prvního druhu osob. Leč málokdy se člověk dočká. Žel ani remízy.
Pokud se odpoutáme aspoň na chvíli od živých tvorů, je další typ nasnadě. Logicky se jedná o poměr listnatých a jehličnatých stromů. Jestliže tak mluvíme, uvažujeme a píšeme o kmenech, remíza se může týkat také jejich velikosti. Nebo také poměru stromů a křovisek čili houštin, jimiž se obtížně prolézá. Jsou poté výborným krytím pro zvěř. Kvůli „vítězícím“ psům!
V neposlední řadě mě napadá, že vyrovnanost může nastat mezi tichem a mluveným slovem. Nebo rovněž mezi poslechem hudby, kterou jsme si s sebou přinesli na určitém nosiči. Na okraj bych dodal, že nosit si sem muziku neřadím mezi nejlepší způsoby trávení času v lesním prostředí. Ale samozřejmě ho nikomu nebudu upírat či naopak vnucovat. Každý má svou představu. Jinou otázkou je, jestli má k dispozici potřebné informace. Kupříkladu jedinci s tzv. hlasitými sluchátky jich zřejmě mají nedostatek o riziku a faktu poškození jejich sluchového ústrojí. Ale možná se mýlím. Podobně jako v řadě jiných položek.
Myslím, že po právu by se do našeho skromného výčtu měla dostat liška. Jaký je jejich poměr k vlkům? A k divokým prasatům? Jsou v remízovém stavu také se zajíci? Mohli bychom do lesní remízy včlenit rovněž úvahu o jejich přínosu a škodlivosti? O jejich hlučnosti? Nebo se pohybují neslyšně? Vidíme, že výčet je docela bohatý. Navíc se mi nepodařilo zachytit vše. Tak vysoký cíl jsem si ani nekladl.
