Článek
Přijde-li letní období roku, snad každý by měl počítat s faktem, že zavládnou vyšší teploty. S nimi se obvykle dostavují bouřky jako typický příklad počasí během června, července a srpna. A právě docela silná bouřka se stala nevítaným návštěvníkem ne jednoho dětského tábora. Bude zajímavé a poučné se podívat, co a jak se dělo v jeho prostorách a jak se reagovalo.
Stalo se na spíše více místech. Byly živlem zasaženy přibližně stejně. V prvním došlo na evakuaci dětí, do pohotovosti kromě nich a vedoucích byli uvedení též místní hasiči a přirozeně rodiče. Naštěstí se nenacházeli příliš daleko. Část z nich si děti převzala a dovezla je do bezpečí domova, kterému se naštěstí tentokrát přívaly vody vyhnuly. Ve více rodinách se zvažoval další postup. Dotazů se vyrojilo více. Bude se tam dítko vracet? Kdy nejlépe? Nechá se doma? Propadnou nám peníze? Máme ho znovu vystavit stresu? Jaký je výhled počasí? Kdo ho bude hlídat, když se počítalo s jeho začleněním v táboře? Jak jedna pitomá bouřka zkomplikuje tolik věcí! No - ještě by se dalo a mělo počítat s kratšími či delšími výpadky elektrického proudu. Nebo se zničením vozidla… Známe přece pojem kroupy!
O dost odlišný proces panoval na druhém místě. Rovněž na něm voda natropila větší potíže. A děti též čekala krátkodobá evakuace, po níž se všichni mohli naštěstí vrátit. Jak se však ukázalo, voda se k nim příliš přívětivě nechovala. Větší zhýčkanost by zdejší dívky a chlapce jistě zavedla do náruče rodičů. Ovšem nestalo se. V brzkém ránu bylo možné spatřit úplně jiné obrázky. Nikdo z dětí neplakal, neprojevoval strachové reakce, neptal se po rodičích.
Naopak se bez potíží zapojily do odstraňování následků bouření a do záchranných prací, které spočívaly v řadě položek, kupříkladu šlo o sušení promočených oděvů a spacích pytlů,sbírání popadaných větví, očistu stanových plachet, kontrolu stavu zásob potravin a zjištění - jak velká část byla zasažena a poškozena. Další malí jedinci se činili na své směně v kuchyni, aby kamarádům připravili snídani s ohledem na aktuální ne zrovna komfortní podmínky. Jak se zdálo, takřka nikomu nechyběla dobrá nálada, nebylo slyšet stížnosti a bědování, spíše se projevovalo odhodlání se s nepříznivými dopady počasí poprat a ukázat, jak jsem dobrý. Hlavně aby jejich pobyt a v něm obsažené zajímavé aktivity mohly pokračovat.
Do probíhajícího dění vstupovaly krátké pokyny vedoucích. Z jejich působení bylo patrné, že mají situaci pod kontrolou a že nejde o jejich premiérovou konfrontaci s přírodním živlem. Nikdo však nekřičel a nenadával. Přesně se v praxi potvrdilo poznání odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí - jestliže dospělí jednají klidně a rozvážně a vědí co a jak a projevují přiměřené sebevědomí, děti nepanikaří, nebrečí a konají, co je třeba. Ano, také v tzv. silných konstelacích platí pravidlo osobního příkladu.
Přírodní procesy mohou být vnímány jako opravdová prověrka v tělesné a duševní rovině, což platí pro děti i pro dospělé. Možná bych na závěr nemusel podotýkat, ale pro jistotu zmíním, že druhý tábor byl skautský. Pro nás jde o signál, že se tam nesešly tzv. slečinky, ať již by je dopravili matky a otcové z města nebo z vesnice. Děti z předchozích hodin v klubovně a v přírodě měly leccos za sebou, a tak se krátkodobou nepřízní nenechaly zaskočit. Vzaly ji jako zákonitost a samozřejmost. Též jako výzvu vzdorovat a ukázat se. A na druhé straně si dovedu představit, že divoká noc s bouřkou se pro děti v první variantě stala poslední kapkou v jejich rozhodnutí, že příště už nikam nepojedou. Berme dnešní řádky jako potvrzení skutečnosti, že hlavním faktorem není bouřka a ani sám táborový pobyt. Vše je potřebné hledat u dětí. A leckdy více u rodičů a u jejich přístupů, jimiž své děti sami zatěžují, stresují a zneschopňují.
