Článek
Nevím, jestli nadpis může být brán jako důkaz, že globální oteplování je realitou. Patrně nikoli. Asi nebude mít skutečnou vědeckou hodnotu. Přesto může jít aspoň o malý signál, že se něco děje a mění. Z dřívějších časů pamatuji, jak ke konci července se - podle mého názoru - teplejším plodinám už nechtělo moc pokračovat v dalším růstu a zrání. Občas se něco prospěšného odehrálo v srpnu. Jenže bývala již chladnější rána. Sem tam se nějaký kvítek objevil v září, ale s kladným procesem býval konec. Jak ostatně potvrzovali lidé v bližším i vzdálenějším okolí. Někdo nechal svoje rostlinky ještě nějakou dobu „trápit“, druhý s nimi učinil známý rychlý konec.
Nedávno jsem psal o besedě starších osob / viz článek, který je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-konec-rijna-a-letosni-uroda-95394 /, jak si libovaly nad prodlouženou sezónou a nad jejími převážně úspěšnými výsledky. Byť předtím jsem poznamenal, jak část úrody narušil hladový a žíznivý hmyz. Obojí je pravda. Tehdy jsem ještě netušil, že na mě doma na zahrádce čeká zajímavé překvapení. Jakmile jsem v médiích zachytil zprávu, že bude prvně mrznout, byť ne moc, bylo rozhodnuto sebrat všechna zbývající rajčata a papriky. Část z prvně jmenovaných už nevypadala moc dobře, ale část se dala zpracovat do zeleninového salátu. Ne dokonalá rajská jablka byla doplněna o cibuli a další drobné přísady, a tak je šlo vcelku příjemně konzumovat. Takřka nic nepřišlo nazmar.
Více jsme se zarazili u plodů na druhém místě. Listopad začal již před pár desítkami hodin, a přece jsme vnímali, jak se na stoncích nacházejí drobné kvítky. Ano, množné číslo je na místě. Kdyby šlo o jediný, lze ho považovat za mimořádné vybočení. Protože se jich dalo napočítat skoro deset na pouhých čtyřech stoncích, nemohlo jít o náhodu. Kolik amatérských pěstitelů učinilo stejné poznání a zkušenost? Zkusím se poptat. Je možné, že se někdo ozve právě sem, aby se svěřil.
Kromě myšlenky na globální oteplování mě o něco později napadlo, že sazenice pocházela ze speciálního šlechtění. Obdrželi jsme ji v pokročilém jaru od sousedky. Opravdu nám dala unikát? Možná. Známe ji jako osobu, která pěstuje hodně druhů, danému oboru se usilovně věnuje, a proto bych se nedivil, kdyby byla něčím zvláštní a poskytla nějakou speciální službu. S ohledem na její způsob života ona sama jako člověk musí mít a prokazovat odolnost. Jinak by tolik nestihla. Popis jejích aktivit by byl na dost dlouho. Sem nechci zabíhat, neptal jsem se, zda bych o ní mohl psát. A ani nevím, jestli by měla radost a dokonce pocítila hrdost. Nebo by se zarazila a zlobila? Klidně by se mohlo stát, že by ji chvála natolik zaskočila, že by se zlobila. Mezi následky by se mohlo dostat, že už nedostaneme žádné sazenice. A pak by ani nebylo možné na vlastní půdě a zraky ověřit, co se stane příští rok. Jestlipak se kvetoucí papriky zopakují mimo měsíce, po které jsme na ně zvyklí?
Co sdělit na závěr? Není vyloučeno, že nás letošní úroda ještě něčím poznatkově a chuťově obohatí. Z historie pamatuji jablka na stromě i v prosinci a pořád se dala jíst. Po menších mrazech, které v současnosti přišly, kvítky, jak se dalo čekat, zmrzly, zhnědly a je jasné, že je se vším konec. Schválně je pár dní nechám. Třeba jim pozdní listopadové slunko ještě trochu pomůže. Rozšíření úrody však již čekat nebudu.
