Článek
Na části míst jsou maturitní zkoušky již minulostí a sami mladí jedinci a rovněž jejich učitelé a vedení škol počítá, jak se dopadlo. Věřme, že se doberou především kladných výsledků a naprostá většina si může pogratulovat. Někde zkoušky doposud probíhají. A jejich výsledky se nacházejí ve stavu odhadování, spekulování, přání a nadějí. Dnes bych se rád podíval na stíny kolem nich.
Nemám na mysli excesy, že se někdo ze studentů přiopije a nedostaví se k významnému aktu. Jinou verzí je, že nedostane pod dostatečnou kontrolu své chování a další význačné projevy osobnosti. Spíše svoje pohledy zaměříme na negativní výsledek. Jinak by se dalo napsat, že student nesplnil kladené požadavky a maturitu nesložil. Povšimněme si, že jeden se skoro zhroutí. Tak moc od sebe očekával, že proces zdárně naplní a bude moci vstoupit do následující etapy. Žel se nestalo. Druhý se oklepe a pustí se do nápravy. Třetí rezignuje.
Rozbor příčin by vyšel na dlouhý elaborát. Ve stručnosti poznamenám, že třeba málo studoval, trénoval a učil se. Druhý si myslel, že když tzv. lehkým způsobem zvládl učivo kdysi před SŠ, tak stejným způsobem vše půjde a až pofrčí jako dříve na ZŠ. Učení přece jenom výrazně přibylo, pozvedly se požadavky a předchozí algoritmy rozhodně nedostačují. Nemluvě o stavu, kdy se mu nepodařilo naplnit kompetence, které jsou s docházkou na ZŠ spojeny. Namátkou umět alespoň na základní úrovni spolupracovat a pohybovat se směrem ke stanovenému cíli, pokročit v samostatnosti ad.
Nesplněním kritérií maturitní zkoušky zamíří dění na odlišnou kolej - od většinové. Neúspěšného jedince čeká druhý pokus, který se oficiálně nazývá - první opravný. V uvedené fázi se ještě nedějí zásadní věci, kromě studijních a osobních. Kdo nezvládne, co udělat měl, bude muset počítat s tzv. pokaženými letními prázdninami. Pro leckoho půjde o tragédii, věcně nikoli rozsáhlou. Pochopitelně ji nebude vyhledávat a vnímat jako radostnou událost, na kterou by se měl těšit. Poučí se, popracuje, překoná pocity závisti úspěšnějším a v lepším případě zvládne opravu.
O dost horší je osobní a věcné uspořádání, kdy oprava nevyjde. Logicky se zvyšuje tlak a též citlivost. Tzv. postižený jasně vidí, že dřívější automatický proces jaksi nefunguje a skončil. Nastává opravdový problém. Stručně naznačím souvislosti. Jaká bude jeho konkurenceschopnost? Jak o ni bude pečovat? Zná vůbec dotyčný pojem? Jisto zde není. Jestliže se s ním setkal, zřejmě jen tak mávnul rukou. V lepší verzi myslel na blížící se testy a za obzor se nedíval. V horší podléhal nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Není divu, že začíná zabředat do osobních, rodinných a z hlediska rodiče nyní a u sebe se zřetelem do budoucnosti též do pracovních komplikací.
O jaké potíže se jedná? Po nesplnění opravy začne ztrácet vrstevníky z dohledu. Oni jsou na VŠ nebo vstoupili na trh práce s hotovou maturitou, která je brána jako určitá hodnota. Dostává se do zvláštního mezidobí, kdy přestal být studentem, ale není zaměstnán. Co může nabídnout? Kdo by si ho vzal? Nic vlastně neumí, u zkoušky neuspěl a kdo by mu vytvářel podmínky, aby se učil a ještě ho platil? V soukromém sektoru takřka nemyslitelné.
Mj. se ukazuje význam myšlenky, jak je žádoucí zdárně vycházet s rodiči - mladí je nadále potřebují a zejména v kritických obdobích, kam patří právě nesplnění požadavků maturity. Jak směšně dnes vypadají nabubřelé řečičky, zpochybňování umu a postojů rodičů, kritika jejich chování a myšlenka, jak zůstali v „etapě opic“. Na několik okolností a podkladů se podíváme zanedlouho.
