Článek
Povšiml jsem si, jak se v posledních měsících mluví o tzv. menstruační chudobě. Pro méně znalé a nezasvěcené upřesním, že nejde o skupinu žen, které by měly slabou menstruaci, takže by bylo možné ji považovat za chudou.
Prvním podnětem pro přemýšlení a posléze pro napsání dnešního písemného zastavení se stala informace, jak byl na několika ZŠ v Ostravě proveden průzkum mezi žákyněmi. Možná i mezi rodiči. Detaily tehdy v rozhlase nezazněly. Jako důležitější vidím výsledek - část dospívajících dívek by uvítala, kdyby dostaly určitý finanční příspěvek na zakoupení menstruačních vložek. Nebo jim je někdo dal přímo do ruky. Odhaduji, že nejlépe asi neveřejně. Autoři výzkumu údajně neměli nejlepší pocity, když měl být nápad s anketou uskutečněn. Ani se jim nedivím. Přece jen jde o jakousi „skrytou“ oblast, která se skoro blíží statusu tabu.
Jako druhý důvod vyvstala reklama v prostorách nejmenovaného místního supermarketu. Jak zněla podstata? Příchozí jedinci, skupiny zákazníků a zákaznic byly osloveny dotazem, zda by stříhali své oblečení. Jistě prý nikoli. Jenže některé ženy musejí, poněvadž jejich problémem je právě zmíněná menstruační chudoba. Nevím, jestli šlo pouze o můj dojem, ale reklamní sdělení na mě působilo ve smyslu, že doposud tak nikdo nemusel činit.
Zde bych viděl dvě polohy. Za prvé - kam jsme se dopracovali, když tak „některé ženy musejí postupovat“? Je snad naše životní úroveň horší než před několika desetiletími, kdy byl tehdejší stav označován mj. za hrozný, nelidský, za úpadek atd.? No - neměli bychom se tu vážně zamyslet? Třeba jestli jsme vedeni správným směrem? Pokud ano, proč chybí odpovídající výsledky? Dotazů se rojí více. Nejsou však předmětem dnešního menstruačního výletu.
Za druhé se dostaneme k závěrečnému slovu nadpisu. Málokdo bude význam onoho slova znát. Ani nevím, jestli si ještě někdo pamatuje, jak onuce vypadaly a k čemu sloužily. Stručně napovím - jednalo se o kusy látky, kterými si lidští jedinci ovinovali spodní část dolních končetin a pak je i s nohou vsouvali do bot. Takže vlastně šlo o předchůdce či náhradu ponožek, jež byly pro chudý dělný a rolnický lid drahé. Možná látky také stříhali, aby je přikládali na určité části svého těla. Podobně jako část žen dnes.
Předpokládám, že se přihlásí řada mužů a žen s dalšími konkrétními příklady. Třeba v naší rodině se dříve obnošené prádlo rovněž stříhalo a někdy jen trhalo, aby našlo nové využití. Kupříkladu na mytí oken a parapetů. Nebo z něj vznikla improvizovaná prachovka. Pomocný nástroj na umývání nádobí, očistu bot, hrobu aj. Muži pečující o své plechové miláčky by se ozvali, že jimi čistili svá auta atd. Dávám najevo, že úprava textilu se tak netýká výhradně žen. Zároveň vůbec nechci bagatelizovat jevy kolem menstruační chudoby. A spojené pocity!
Stačí se zamyslet nad děním ve školním prostředí. Jestliže se terčem narážek, kritiky a posměchu stane o něco starší typ mobilního telefonu, neznačkové oblečení, tzv. out svačina apod., proč by se vděčným „tématem“ nestal fakt, že dívka nemá na menstruační vložky a že je nucena používat nastříhaný textil. Ani tady nemusí být vše jednoznačné. Leckteré se „zájem“ jiných bude i přes jeho záporné ladění hodit. Důvod je prostý - jinak si jí nikdo nevšimne. Nebo se peněz na vložky nedostává proto, že rodiče kouří cigarety a pijí alkohol. Anebo dívka peníze na ně od rodičů dostane, avšak pořídí si něco, co „více potřebuje“. V neposlední řadě se objeví kamarád/ka a přinese kus textilu, který v jejich rodině dohrál svou roli a nabídne ho k intimnímu užití. Vztahy se pak zlepší? Nebo zhorší? Výsledek je nejistý. Podobně jako v blížících se volbách… Jak uváděl před již půl tisícem roků J. A. Komenský - nevěřte všemu, co je vám předkládáno. Měl pravdu…?
