Článek
Jak se dalo čekat, téma vzbudilo pozornost. Děje se zákonitě. Vše, co je skrýváno, člověka nějakým způsobem přitahuje. A čím více úsilí se kolem utajování vyskytuje, tím roste napětí a zvědavost. Tak si dovolím připojit několik poznámek.
Pokud si někdo stříhá a trhá původní oblečení, aby ho užil jiným způsobem, jak jsem o něm psal, mohl by zde vzniknout pohled, že jde o užitečné konání, neboť jsou procvičovány ruční práce. Někdo by mohl nadnesenou myšlenku odsoudit, ale zkusme onu praktickou činnost porovnat s hraním elektronických her a s působením lidí na sociálních sítích. Neříkám, že bychom je měli odsoudit. Pouze se přimlouvám za kritičtější pohled na ně a na jejich využívání, kde bych kromě obsahu zvýraznil časový moment. A mimochodem - stačí porovnat „šikovnost“ dětí při nakládání s nůžkami v. při pohybu na displeji.
V každém případě je uvedená úprava textilu s cílem přikládat si ho na tělo něco jako špatná zpráva. O někom a o něčem svědčí. Jistě bychom mohli a měli souhlasit s tezí, že život člověka má probíhat na úrovni důstojnosti. Ano, nelze zpochybnit, ale něco mi tady chybí - nejde přece o automatický nárok. Tvrdím, že lidský jedinec si musí jistou úroveň a kvalitu zasloužit. Současně je třeba uznat pohled, že pro někoho je přijatelné málo pracovat, nebo vůbec, a přece si žít pěkně, hodnotně. Nemusíme hned asi uvažovat, mluvit a psát o bezpracném zisku. Spíše mířím na někoho, komu se nechce pracovat, žije, aniž by měl pocit viny, ze sociálních dávek, na které musejí ostatní obyvatelé vydělat svou každodenní prací. Aby bylo jasno - má se na mysli známý princip zásluhovosti.
Zdá se, že následující konkrétní příklad by na první pohled nemusel s menstruační chudobou souviset, avšak pozorný čtenář spojitost najde. Jak vypadá dnešní výchova? Blíží se pojetí sportovního tréninku? Takže dětem dáváme úkoly, svěřujeme jim povinnosti, úmyslně jim vytváříme zátěžové situace, aby se procvičily, připravily a později snáz zvládly obtížné stavy a procesy? Nebo je naopak chráníme před potížemi a stresy a pěstujeme si je jako křehké pokojové květinky? Pokud sportovec na tréninku nepodá odpovídající výkon, dostane se do základní sestavy? Podobně přemýšlejme dále - jestliže žáci a žákyně vyvíjejí málo snahy, škola je nezajímá, nechodí do ní rádi, tak vlastně netrénují, případně velmi málo. Jak mohou od sebe čekat, že jejich vzdělání bude natolik dobré, aby se mohli uplatnit na trhu práce a získat tzv. lepší finanční ohodnocení? Chybou je, že jim nikdo nenastavuje kritické zrcadlo a nenutí je zamýšlet se nad jevy a obrazy skutečného života. Náraz vystupuje jako nutnost.
Logika by měla být jasná a také spravedlivá - pokud se málo a slabě učím, mám horší výsledky. S nimi mě nikam nevezmou, snad jen na tzv. slabší SŠ. Na VŠ ani nebudu pomýšlet. Na základě nižší kvality vzdělání mám realisticky očekávat, že si vydělám méně. A proto nepoletím či nepojedu k moři, ale bude na mě čekat nějaká česká lokalita, nikoli v hotelu, spíše pod stanem. Nebo přespím jen tak v přírodě či ve svém starém automobilu. Pokud ho získám a uživím. A zákonitě si nedovolím kupovat drahé věci. V horším případě nemám právě ani na menstruační vložky. Závěr bude patřit relativně uštěpačné poznámce - kolik z žen, které by si rády převzaly uvedené hygienické prostředky za nižší peníze či nejlépe bez placení, má na cigarety a alkohol? A pouze doplním známou a nadále platnou životní moudrost - „bez práce nejsou koláče“. K ní pohotově přilepím její „kolegyni“ - „každý je strůjcem svého štěstí“.
