Článek
Kdo ze starších by si nevzpomněl na známý slogan? Březen - měsíc knihy. Mnozí si na něj dobře pamatujeme. Mnozí o něm naopak dnes nic nevědí. V současnosti se už asi oficiálně neslaví, ale někteří čtenáři si ho rádi připomínají. A leckdo se k němu prakticky vrací. I když byl dříve občas spojován s různými propagandistickými a agitačními akcemi, znamenal pro literární nadšence mnoho pozitivního. Připomínali si význam knihy pro svůj život, vstupovali do Klubů mladých čtenářů, dychtili po dalších titulech, objednávali si je z předkládaných písemných nabídek, sdělovali si svoje zážitky a těšili se na následující knihy.
Nebude od věci a možná bychom se mohli a i měli zamyslet, čím je kniha dnes. Je stále ještě význačným zdrojem poznání a přítelem člověka? Mimochodem - jak vychází z porovnání se psem, který je obecně uznáván za nejlepšího přítele člověka? Kniha sice nepokouše, ale podobně jako čtyřnohý tvor může napadnout, jak o tom svědčí soudní spory. Přínos knih je i přes jinou povahu dneška poměrně značný. Rozšiřují naše obzory, příznivěji než film působí na náš mozek a celkově na psychický vývoj člověka, přispívají k účelnému ukrácení dlouhé chvíle, poskytují poutavé čtivo, poučení a zábavu. Bez nadsázky nám poskytují více či méně barvitý a věrohodný obrázek o světě, jeho osobnostech a historii, současnosti a problémech v jeho různých částech. Leckdo již slyšel o knize jako o poskytovatelce duševní potravy. Nošením dříví do lesa by bylo rozepisování, že sháníme, kupujeme a čteme beletrii, cestopisy, detektivky, dobrodružnou literaturu, science fiction atd.
I nad nimi se možná stahují mraky. Před deseti lety se v našich zemích objevil nový fenomén v podobě internetu a mnozí - nejen odborníci - říkali, že vlivem jeho působení o ně poklesne zájem. Nicméně se ale zdá, že tomu tak není, jak svědčí prodej knih a návštěvnost knihoven. Větší úlohu v našem životě nyní hrají velké knižní veletrhy, kam jezdí mnoho návštěvníků a které jsme v dřívějších desetiletích neznali. Ať vypadá situace jakkoli, knihy se stále kupují, ať již na tržištích, v hypermarketech a supermarketech, anebo přímo ve specializovaných prodejnách, které jsou dnes spíše větší než menší ve srovnání s předchozími lety. Musí se do nich totiž vejít více knih a prodejci chtějí více vydělat. Dnes už mnoho lidí nemá tolik peněz, a tak si je více půjčují. Mají pocit, že dílo je jejich, byť jen na pár hodin či dnů. Někdy jim tak přiroste k srdci, že vystřízliví, až když se ve schránce objeví písemná upomínka. Menšina čtenářů jich nedbá a knihu si „ponechá“.
Hodně se dnes mluví o penězích. Samostatnou oblastí je proto cena knih. Bezesporu o ní lze diskutovat, pro někoho je odpovídající, pro jiné vysoká, pro méně majetné se realitou ukazuje nižší dostupnost knih. V praxi stav znamená i méně možností, informací a zážitků nebo čekání a pocit závislosti, jestli jim ji někdo laskavě zapůjčí. V tomto smyslu se situace příliš nezměnila, dříve na nákup knih mělo více lidí, ale nebylo jich tolik, jak si leckteří pamatují na fronty v den vydání zajímavých titulů. Bylo výhodné mít nejen svého řezníka a zelináře, ale též prodejce knih. Dnes se zdá, že bychom spíše potřebovali svého „bankéře“, abychom si mohli dovolit koupit vše, co nás z předložené nabídky ve světě knih / a nejen tam / zaujalo. Tolik lákavých titulů a výtvarných provedení. Jen vstoupit a kupovat…
A ještě něco na samotný závěr. Na knihu můžeme jako lidé mít řadu pohledů. S nimi bych si dovolil předstoupit příště. Prozatím uvedu, že některé poslouží jako podložka k vyrovnání nábytku!
