Článek
Nedávno jsme si cosi sdělili o uklízečkách, přičemž jsem se snažil, abych sem přispěl relativně novými poznatky, jak se mi je podařilo zaznamenat / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-moderni-uklizecka-nastupuje-na-scenu-247106 /. Máme za sebou požadavek na rychlejší výkon úklidových prací a padla zmínka o návštěvě u lékaře. Logika se jeví jasná - komu by se chtělo pracovat rychleji? Snad ještě v konstelaci, kdy díky uspořenému času může jít o něco dříve domů.
Na druhé straně se ptejme zcela otevřeně - proč by měly uklízející osoby zůstat na původní úrovni tempa? Zrychluje se všechno kolem nás. Je sledováno, jak rychle prodavačky pípají na pokladnách. Kolik smluv stihnou za den, týden a za měsíc pojišťovací agenti a finanční poradci. Realitní makléře nevyjímaje. Rychleji se jezdí na silnici. Od úřadů také požadujeme hbitější odpověď, zejména pokud může využít elektronických cest. Příkladů se najde vícero. Dále lze nabídnout jeden ze sportovní oblasti. Jsou dnešní fotbalisté, hokejisté, basketbalisté, cyklisté a mnozí další pomalejší než jejich předchůdci? Nikoli. Stačí se podívat na záznam jakéhokoli utkání, který je starý 20 či 30 roků. Hned bude mít sledující jedinec pocit, že se dívá na zpomalený film. Vidí sice zajímavé momenty, technické finty, krásné akce a branky, žel dnešní tempo jim chybí. Odpověď si každý může dát sám. Nápověda se mi zdá docela zbytečná.
Ve hře bylo, je a nadále bude uplatňování individuálních přístupů v řešené oblasti. Bude se týkat celkového přístupu. Pak si naše osoba může klást následující otázky. Čím pro mě uklízení je? Jenom povinností? Jsem jako uklízečka se svým pracovním zařazením spokojena? Beru ho jako přechodný úsek svého životního putování? Je možné, že si je neklade vůbec a úkony činí v podstatě jen mechanicky. Druh práce tzv. bezmyšlenkovitý průběh většinou umožňuje. Kdyby vykonávaly práci profesionálního řidiče, velmi by se jim nevyplatil. Potíže by s vysokou pravděpodobností přišly dříve, než by na jejich účet dorazila první výplata. Zdá se dost blízké pravdě, že její velká část by byla uhrazena na zaplacení škod, které by vznikly. Zde se ocitáme již v jiné kapitole.
Dále půjde o přístup na místě. Beze slova a bez připomínek absolvuje svůj úsek, jak je přesně nařízeno? Nebo si s ním tzv. hraje? Potřebuje si prožít aspoň částečný pocit kontroly a svobody, a proto hledá novinky typu - „dnes začnu z jiné strany“, „dnes se víc zaměřím na…“, „dnes trochu vynechám část číslo tři“, „dnes pořádně vymydlím ty kouty“ apod.? Ano, někdo může předchozí úvahy vnímat jako spekulace. Jenže občas svoje místo v hlavách mají. Každý chce být nějak užitečný a rovněž jinými lidmi oceněn. Uklízečka netvoří výjimku. Ba možná vykonavatelé tzv. nižších a jednoduchých prací mají touhy vyšší, neboť jiní mají jejich práci za obyčejnou a samozřejmou. Možná ničím zvláštní a obohacující.
Pokud se tak děje, je správné a prospěšné si v ní najít něco navíc. Pozor však na rozumné hranice. Mohla by se totiž mezi lidmi objevit myšlenka a dokonce názor - „od doby, kdy uklízí ve vyšším patře, nosí nos příliš vysoko“ a „snad si nemyslí, že když uklízí na vedení, tak je zrovna tak chytrá jako oni“ aj. Takže tvořivost, nápaditost a novátorství můžeme obecně ocenit a podpořit, nicméně vždy je třeba přihlížet ke konkrétním podmínkám. Ohledně úklidu jakbysmet. Pro méně pozorné dodám - poslední slovo v předchozí větě tam nebylo umístěno úplně náhodou.
