Článek
Naposledy jsme se rozloučili ve chvilce, kdy se nakupování chýlí ke svému závěru. Tady je třeba zaujmout místo ve frontě. Uvedený fígl se hodí i pro osaměle nakupující osobu. Umístí povoz do řady a sdělí - „jé, ještě jsem zapomněl/a na hořčici“ a případně lze osobu před sebou „zaúkolovat“ slovy - „že budete tak hodná a mrknete mi tady na to?“. Mám zkušenost, že většinou bývá odezva kladná. Proto by člověk po návratu neměl zapomenout hezky poděkovat. Jestliže se jedinec vrací s více kusy zboží, je vhodné ze sebe udělat „troubu“ - „vidíte, říkám hořčice a nesu i další věci, člověk se tomu nevyhne“. Samozřejmě nejde o pravdu, ale po psychologické stránce kráčí o vhodný postup, neboť naprostá většina lidí neodolá a kupuje více, než musí či je potřebné. Tak zde máme námět pro sblížení, pokud nám na něm záleží. Jinak jde o vcelku přijatelnou formu, jak si můžeme ve svých pocitech frontu zkrátit. Doporučuji pro naplnění touhy po zjištění, jak si člověk vede v oblasti osvojování potřebných sociálních a komunikačních dovedností.
Kdo se vydal na nákup nikoli sám, má před sebou rizikový úsek svého jinak velmi dobrého nápadu a efektivního kroku. Dostaví-li se - zpravidla ženský - doprovod za malou chvíli, je vyhráno a čas bude s vysokou pravděpodobností ušetřen. Pokud vám však partnerka oznámí, že se pojedete - společně! - na něco ještě podívat, je zle. Představa o úspěchu u pokladny bere za své a příznivé časové konstrukce se hroutí jako pověstný domek z karet. A ještě být zatažen do rozhodování, z něhož nemusíte vyjít dobře! Takže odjezd z fronty a další kolečko „zábavy“. Potěšení mají pouze nakupující za vámi. Většinou již víme, jaké manželky a partnerky při nakupování jsou. Ostatně nejlepším svědectvím je kolující fotografie ženského mozku a porovnání rozsahu center pro nákupní aktivity ve srovnání s mužským orgánem v hlavě. Možná přehnané, leč vyrůstající z reality.
Někdy se proces ubírá tak, že vás manželka ve frontě již nechá stát, ale „musí ještě něco prověřit“. Zmizí, pokladní se činí a fronta se zdárně posouvá. Měly by se objevit kladné pocity. Jenže místo nich se dostanete do napětí, že se již blížíte na řadu, ale stále jste sami a navíc bez peněženky. Ohlížíte se dozadu a ona nepřichází. Někdo za vámi si myslí, že ho můžete sledovat. Nebo jeho nákup. Má se mít dokonce na pozoru se svými kapsami? Dost tristní situace. Má však pozitivní řešení. Učiňte z nouze ctnost a osobě za sebou mile sdělte, že ji pustíte před sebe. Získáte její sympatie a poděkování, vykonáte dobrý skutek a ještě si podržíte naději na / časový / úspěch. Nyní už menší. Učiníte-li tak již potřetí až pošesté za sebou, váš názor se začíná o dost měnit. Jaký asi charakter bude mít setkání a komunikace s manželkou? Kolem pokladny se člověk jakžtakž ovládne. Ale co bude pak? Doporučuji krátký čtenářský odpočinek a po něm se na „nákupy“ vydáme ještě jednou.
Mezitím se můžete pokusit vstřebat poznatek o procesu, který odchází našemu zařazení se do fronty. Starší pokladní mají většinou více zkušeností, dá se u nich předpokládat, že proces poběží jako po másle. Jenže co když je tam chvíli a lecčemu nerozumí? Mladším zkušenosti chybějí, ale nepodceňujme je. Některé jsou velmi rychlé. Jejich chybou ale bývá, že se občas vybavují s kolegyněmi od vedle a jejich tempo vadne. Že zapomenou pozdravit, se jim promine. Koho by bavilo za směnu pozdravit 315×, že? Je také jen člověk a má svoje radosti, starosti a mouchy. Zdržením je, když osoba nezná čtecí kódy, nejčastěji u pečiva. Proces vázne a ještě zdržuje provoz na ostatních zařízeních. Tím jsme naladěni na seznámení se s dalšími faktory. Nezapomeňme, že štěstí přeje připraveným.
