Článek
Název dnešního článku mě napadl před pár dny, když jsem měl možnost se seznámit se starostmi jednoho muže. Pochopitelně ho nebudu a ani nemůžu jmenovat. Dopředu se sluší poznamenat dva momenty. Prvním je, že se svěřil s důvěrou, že jím dané informace dále nepoputují. Proto si je dovolím mírně upravit. A za druhé - zdrojem hodnocení a komentářů, které zazní, je jeho vlastní manželka. Po jeho líčení by člověk mohl lehce získat dojem, jako kdyby se specializovala na výrobu kritických připomínek a odsuzujících výroků. Ba mohla by sem patřit úvaha o šikanování. No - podívejme se na pár postřehů a situací.
Když jsem se s ním kdysi seznámil, působil na mě jako milý, sympatický a přiměřeně vtipný muž. Leč postupem času se začal měnit. Vůbec nechci tvrdit, že jak se oženil, vše s ním šlo z kopce. Vůbec ne. Navíc lidé mají tendenci dodržovat určitou úroveň loajality a chválit svůj aktuální stav, byť za povrchní fasádou se pokaždé neodehrávají pouze kladné záležitosti. Vždyť kdo by se chlubil, že mu doma nadávají, poškozují mu jeho práci a její výsledky, občas dostane facku, cítí se jako pověstné páté kolo u vozu, je ponižován atd.
S poměrně nahořklým úsměvem mi sdělil, že svou ženu vidí tak trochu jako plíživou kontrarevoluci. Mladším asi pojem nic říkat nebude. Jak ho máme chápat? Podstatou je, že se postupně ukrajuje kousek ze současného stavu, aniž by kdokoli poznal, že se tak děje. Tady by se dal využít známý proces, kdy se žába dá do sklenice s vodou a postupně se zvyšuje teplota. Jde o hodně snesitelnější algoritmus, než kdyby na ni byla nalita její horká podoba. Konečně, podobně či stejně může člověk postupovat doma ve vaně. Nebo si stačí vzpomenout na zážitek z vířivky, kdy se mu při vstupu zdá tak horká, že se brání vstupu. Časem si zvykne.
Onen muž se na chvíli zamyslí a pak si povzdechne: možná ještě horší než vyslovovaná slova je fakt, že žena postupuje plánovitě a systematicky. Nebo jde o pouhé zdání? Nemá jistotu. A nemůže se jí zeptat. Hned by vyskočil oheň na střechu. Předvedla by dlouhý výčet, co vše pro něj za léta manželství udělala! Zatímco on…
Vůbec se nedá říct, že by se doma nesnažil a nepracoval. Jenže jeho manželka má schopnost na takřka každé činnosti najít chyby. Zametený chodník není nikdy umeten dokonale. Vyrovnaná polínka na topení nesedí ve stohu přesně, jak by si představovala. Když mu uloží oškrábat brambory, vždy si při pohledu do hrnce s odpadky najde slupku, která je buď moc tenká nebo naopak silná. Pak není brambor úplně čistý nebo se zbytečně rodina ochuzuje o kus jeho hmotnosti. Podle jejích slov nedokáže ani pořádně udělat čaj. Natož kávu. A střihání stromů? Či sekání trávy? Uklízení po sobě po jídle? Kdepak, jeho kroky mu neprojdou.
Po všem, co si od ní musí vyslechnout, je občas nucen čelit otázkám jako - „máš mě rád?“, „proč mi každý den neříkáš, že mě miluješ?“, „co kdybys mi občas něco koupil jen tak z lásky?“ apod. Vy byste byli radostí bez sebe? Vyznávali lásku? Kupovali spontánně dárky? Nemluvě, že mezi její tradiční nástroje patří častá kontrola a omezování svobody slova a pohybu.
Měl jsem v úmyslu ho drobet utěšit. Sdělil jsem mu, jak mi kdysi jeden pán líčil jiný typ „nájezdů“ jeho ženy. Jedna z podob byla, jak mu o poločase fotbalového utkání řekne - „tak, to stačí, už jsi viděl dost, teď běž udělat…“ a následuje výčet nejméně pěti úkolů.
Co již od autora na dané téma vyšlo:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-se-jako-muz-zavdecit-zenam-104756
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-nejde-vypovedet-42105
