Článek
Zejména pokud se dopředu obávali, akci považovali za nebezpečnou a prožívali strach o svěřené potomky. Dnes se pokusím předložit další pohledy, o které se budu snažit čtenáře obohatit.
Při příchodu jsem si kromě blýskavých kolejí a pokladny povšiml mladíka, který postával u nástupní plochy. Na sobě měl kraťasy a mikinu s čepicí, byť šlo o docela teplý červencový den. Než se nám podařilo zjistit, do jaké kategorie podle výšky patří vnoučata, uběhlo pár delších minut. Občas mnou sledovaný mladý muž poodešel k dřevěné poličce, kde měl umístěny tekutiny. Kromě průhledné PET lahve ještě dvě plechovky. Patrně šlo o energetický nápoj. Poté můj pohled zabloudil na nápis s otevírací dobou. Jednalo se o čas 10 - 19 hodin. Když budeme počítat, že musí dorazit o něco dříve a že po ukončení provozu padne hezkých pár minut na kontrolu vozítek a úklid jeho pracoviště, šlo o slušnou časovou porci. Dosud ještě nikdy tak dlouho nepracoval. Obtížné je měření se školní výukou. Byť zasahuje do odpoledne, přece jen během ní nemá skoro žádnou osobní odpovědnost a nemusí se dosahovat vyšší efektivnosti. Nezájem dětí je všem dobře znám. Ta naopak leží na hlavní osobě, tj. na vyučujícím jedinci. Zde se více ukázaly jeho osobní vlastnosti. Nebude úplně marné hovořit o prověrce jejich podoby a stavu. Zejména pokud vyvstanou mimořádné podmínky. A zrovna se vynořily.
Co se odehrálo? Naštěstí nedošlo ke karambolu v jízdní dráze. Dobrým vkladem k bezproblémovému procesu je dobrý přístup obsluhy k plnění úkolů. Jenže ne všichni příchozí lidé dbají pokynů. Kupříkladu nedrží páku, což znamená zpoždění v případě změny situace. Tady kráčí o pomalou jízdu předjezdce, do něhož by se dalo zezadu narazit. Málokdo z uživatelů počítá, že by někdo jel jinak a že by mohlo vzniknout riziko. Jako kdyby uplatňovali úzký pohled v duchu - „jak to mám já, mají to stejně i jiní“. Našemu mladíkovi viditelně starší kolega určil, že má krátkou přestávku. Dopil plechovku a odkráčel za roh. Ještě však ani nestihl vyndat mobilní telefon, když ho starší muž volal - „dělej, rychle na perón“. Že by se něco dělo?
Na rozdíl od školních podmínek mladík reagoval rychle a poměrně ochotně. Zřejmě si za pár dní zvyknul, že nejde o nějakou libůstku či o planý poplach. A opravdu. V nedalekém lanovém centru, které spravuje stejná společnost, došlo k nepříjemné události. Muž proběhl kolem čekajících s lanem a za běhu si zapínal karabiny. Z pohybu bylo jasně vidět, že se vyzná, je zkušený a nečiní tak poprvé. Žádné otálení a nejistota. Za pár desítek vteřin běžel zpět, zmizel v budově, aby se vzápětí vynořil s žebříkem. Jeho tempo již nebylo tak vysoké. Žebřík z hliníku ho umožňoval, ale po obhlídce stavu v lanoví už věděl, že pár vteřin zpoždění nic zásadně nezhorší. Nejde o život. Zákrok vypadal jako rutinní. Jiný chlapec trochu uvízl v lanech a nemohl se dostat k bodu, kam měl přijet díky lanovému svahu z vyššího místa opodál. Zachránce hbitě přistavil žebřík, sám rychle vystoupal nahoru a pak pomohl chlapci slanit dolů, kde na něj čekali nejdříve více a posléze méně vystrašení rodiče. Následovalo objímání a slova díků k muži zásahu.
Přibližně za 15 minut akce skončila. Starší vystřídal na peróně mladšího, který odešel na opožděnou přestávku. Zaskočil na WC, hodil krátkou besedu s výrobcem fotografií, s nímž podle vnějšího vzhledu byli přibližně stejného věku a možná také rozsahu zkušeností. Ještě chvíli koukal na displej. Za chvilku byl povolán, aby se vrátil na nástupní plochu. Kdo by mu snad vyčítal mírně znuděný výraz, měl by si uvědomit, že odhadem nejméně padesátkrát a možná až stokrát za den vysvětluje lidem, jak mají na skenovací okénko přiložit zakoupený lístek, přestože je obrázek jasně instruuje. Podobně při vydávání poučení při a po nasednutí na vozítko. Kdo by mu chtěl pomoci, měl by se na pár chvil podívat, jak proces běží a pokusit se být co nejsamostatnější. Více tolerance můžeme mít k jedincům, kteří sem dorazili prvně v životě a mají přirozenou obavu z nové věci.
Bobová brigády má svoje nepopiratelné klady. Nemusíme hned myslet na finanční prostředky. Osobní vlastnosti jsem již zmínil, daná sféra by rozhodně neměla být podceňována. V neposlední řadě kráčí o volbu povolání. Jak souvisí s jeho pozicí na bobové dráze? Poměrně jednoduše. Je prospěšné se zamyslet, co budu dělat nyní, co za pár let a co třeba za 20 roků. Postávat tady a sledovat turisty, dávat rady a okouknout hezké slečny se může zdát jako snadné. Pomysleme ovšem na vztah mezi délkou pracovní doby a konečným výdělkem po zdanění. Nemluvě o špatném počasí. Brigádník je vystaven zhoršeným povětrnostním vlivům. Má kromě mikiny ještě také zimní bundu? Na horách se hodí. Jindy je provoz zastaven. Jelikož se ocitl u soukromého objektu, patrně za čas neprovozu nic nedostane. Naráží na realitu. Může si však dovolit protestovat jako ve škole? A ještě jsem si všiml, že na rozdíl od školních míst nevyráběl žádný hluk! Naopak se vpravil do role částečného učitele, který lidem vysvětluje, co mají dělat a co nikoli.
Závěr přinese ještě jedno možné poučení. Všímavý a informačně vybavený dospělý pochopí místní souvislosti a buď přímo zde nebo o něco později je vysvětlí svým dětem. Dále aby si všimli pána v letech, který posedává a postává u své malé občerstvovny a čeká na zákazníky. Přijdou? Nedostaví se? Jak velké má mít zásoby? Co když je špatně odhadne a něco musí vyhodit? Nebo mu budou chybět a on přijde o lepší kšeft? A jak má naložit s časem, kdy se nic neděje? Kdyby si četl, možná by připálil klobásy a/nebo leckoho odradil, že se nevěnuje svému podnikání. Tak aspoň vezme koště a zamete už tak vzorně upravené okolí. Čas se vleče moc pomalu. Pochopitelně se „přednáška“ děje se zámyslem, aby se posílila motivaci dětí v době povinné školní docházky s přesahem na jejich budoucí kariéru. Návštěva rodiny na bobové dráze tak nemusí být nakonec tak drahá, jak by se zdálo podle vývěsky. V budoucích měsících a letech se může ukázat, že šlo o docela dobře investované stokoruny.
