Článek
Mnoho lidí si jistě uvědomuje význam přání, ať již jde o jakoukoli osobní, pracovní a společenskou událost a příležitost. Leckdo však celou oblast poněkud podceňuje. Jak se obecně ví, obsah přání tvoří důležitou položku a dopředu bychom si u konkrétních lidí měli promyslet, co jim chceme a budeme přát. Jednak jim věnujeme čas. Druhak prokazujeme úctu a ceníme si jejich jedinečnosti. V neposlední řadě je vyšší možnost se vyvarovat trapné situace. O nich jistě už něco víme.
Věc se na první pohled zdá snadná. Problematickým bodem je, že není shoda, co bychom jim chtěli vyjádřit a co jim nakonec řekneme. Rozpor se nachází i mezi prvkem, který jsme si naplánovali, ale posléze jsme ho změnili v důsledku působení určitých vlivů, někdy i na poslední chvíli, na naší straně i na straně osoby, které je či bude přání adresováno. Vedle obsahu se jako důležitá položka ukazuje čas. Kdy bychom si do nového roku měli přát? Na počátku prosince je asi příliš brzy. Na konci ledna bude naopak zřejmě pozdě. Do kdy vlastně lze nový rok považovat za nový? Do jakého týdne nebo dokonce měsíce je ještě tzv. mladý? Není jednoznačně znějící předpis.
Nebývá ani jedno, ve které části dne se přání vyslovuje a předává. Brzy ráno se pravděpodobně příliš nehodí, možná i někteří ještě spí nebo již zmizeli. Navíc zanedlouho člověk odjíždí do práce a třeba ani popřát nestihne. Vzhledem ke snaze přát osobně není u všech možnost realizovatelná. V poledne se jí, část úkolů zůstane na odpoledne, jiní mají v onen čas již volno a tráví ho na výletech, návštěvách a při nakupování. Nejvhodnější nebývá pokaždé ani večerní čas, kdy se uplatní různé pohledy, zda je nebo není pozdě. S rozsahem tmy se prostor zužuje. Pro někoho jde na 1. ledna o vcelku obyčejný den, jiný brzo odpoledne padne po vysílení z předcházejících oslav. Další nastupuje večer již do práce. Hodně záleží na vzájemných vztazích a na míře pochopení a tolerance. Jsou-li na dostatečné úrovni, víme, že pokud se nám něco nepovede, nehrozí nám kritika a posměch. Přesto hledejme vhodný čas a formu.
Jistě záleží právě na formě. Nabízí se jich hodně od pohlednic a dopisů přes využití moderních informačních technologií až po vykonání osobní návštěvy. Jak patrně uhodneme, každá varianta má své výhody a nedostatky, ať již budeme uvažovat o rovině časové, finanční a o dalších. Úplnou informací je, že na žádnou z nich není naprosté spolehnutí. Z hlediska rozvíjení a upevňování mezilidských vztahů je nejlepší osobní kontakt a pohled z očí do očí. Dokážeme ho však zvládnout ke spokojenosti všech zúčastněných? Nevyzní cesta někdy poněkud rozpačitě? Už jste měli pocit, že jste někam před svátky a během nich raději ani neměli jezdit? Přes vynaložené úsilí se nám nepodaří navštívit všechny, které bychom chtěli a měli. Mnoho lidí mívá svůj program a nezůstávají na jednom místě, aby na nás čekali. A jak známo, obyčejný člověk na dvou místech být nemůže - na rozdíl třeba od politiků, kteří stihnou několik funkcí, za něž se ne málo platí.
Pak akutní dny pominou a leckomu z nás je jedno, jak vše nakonec dopadlo, hlavně že jsme ve zdraví, bez rybí kůstky v krku, bez zlomené nohy na náledí a bez pocitu nevolnosti v žaludku obojí svátky úspěšně překonali. Jiní si nedají pokoj a ještě po další dva a dokonce i tři týdny přejí nový rok. Možná by stálo za pokus se jich zeptat, zda nám přejí jen k Novému nebo už k novému roku. Ve velkém písmenu je velký rozdíl. Podívejte se například na běžné a i elektronické pohlednice, jestli se podle svých příbuzných, známých a přátel máte mít hezky jen jeden den v roce anebo celých 12 měsíců. V řeči se neprozradíme, ale co jestli budeme stále více omezovat svoje komunikační akty na písemnou formu?
