Článek
Nadpis by se mohl zdát divný. Jako kdyby snad zuby tvořily nějaký předmět, u něhož si sami lidé mohou rozhodnout, jak s nimi nebo s ním naloží. Třeba je vyjmout, zastrčit do něčeho, co připomíná školní penál, a odnést na jiné místo. Nebo si je nechat. Dobře víme, že tak snadno se zuby nelze nakládat. Ledaže bychom se stali vlastníky zubních protéz. Mimochodem - jak často je hledáte? Nebo jste se stali očitými a ušitými svědky, jak po nich kdosi pátrá? Kolik času tak tráví? Jak je spokojen s hledáním? Napadne ho správné řešení?
Nedávno jsem vylíčil krátký příběh, v němž skoro hlavní roli hrály zuby / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jaka-je-role-zubu-pri-jidle-283422/. Dnes ke zvolenému zubnímu tématu ještě něco přidám. Dříve vzpomenutá stará paní zde již nebude vystupovat. Myslím, že předchozí „akce“ a s ní spojený zážitek přítomným docela stačil. Následuje pár otázek. Mají být zuby při jídle ke spatření? Mohou vyvolat určité pocity. Třeba při setkání sourozenců ve středním věku, kdy si bratr uvědomí a připomene historickou událost, kdy cosi sestře provedl. Ona neměla dostatek tělesných sil, avšak chtěla se bránit a dát najevo nesouhlas, tak ho pokousala!
A další dotaz. Co jestli u někoho zuby vůbec nevypadají dobře? Nemusíme se ani moc rozhlížet a pátrat, abychom zjistili, že někteří lidé je mají zažloutlé, vyceněné, jindy dost velké. Až se vyvolává dojem nepřirozenosti. Sám jsem slyšel, jak někdo o někom sděluje - „všimli jste si jí, vždyť má zuby jako kobyla“. Nemusí jít hned o zlý úmysl, pouze se cílem jedince může stát, že vydá upozornění na nesoulad s jinak drobnou postavou ženy. Pravdou je, že část lidí raději ani neotevírá ústa, jak jsou si svého nedostatku vědomi. Nebo mluví tzv. bokem, tj. že se k adresátovi natočí, případně ústa málo otevírají.
Pokročíme dále. Nebo co jestli zuby dokonce chybí? Nemusíme posměšně myslet na výroky jako „má to tam jak noty na buben“ apod. Je možné, že nedávno prodělal úraz jako důsledek nesprávného řízení auta či motocyklu a o jistý díl chrupu přišel. Ukazuje svůj stav, aby byl politován? Chce jím vysvětlit, proč se nepouští do konzumace tvrdší části stravy? Proč se po letech odmítání vrací k laskomině v podobě krupicové kaše? Nebo naopak vše skrývá? Kdo by se divil, pokud boural pod vlivem alkoholu, že?
Na základě vlastních zážitků bych dodal, že dívat se do úst může poměrně snadno přivodit negativní pocity z minulosti. Kupříkladu když se o dotyčné osobě ví, že jí z úst vychází cosi, co nelze nazvat příjemným vánkem. Jinak řečeno a napsáno - jejich slova jsou doprovázena zápachem. Nemusíme myslet pouze na kuřáky. Dobře víme, o jakou trampotu se jedná v zaměstnání. Takřka okamžitě naskakují nové otázky. Kdo se s ní/m rád setkává? Co jestli většina spolupracovníků přemýšlí, jak se mluvení s ní/m vyhne? Co když navrch má nepříjemný zvyk, že narušuje osobní prostor a přistupuje k člověku co nejblíže? Povšimněme si, že je-li komunikace nezbytná, snaží se lidé postupovat rychle, věcně a efektivně. Asi aby u nich nedocházelo k emocionálním škodám. Jaká je zde role nadřízeného? Dobré téma…
Už se dostáváme k závěru. Co kdyby někdo hodně otevíral pusu a ukazoval, kde a kolik zubů už nemá? A ostatním vysvětloval, o které kdy a za jakých okolností přišel? Kdyby byl tehdy na kole dříve zabočil, nemusel spadnout a… Nebo měl včas zabrzdit, nehnat se tolik za míčem. Proč jen se tehdy hádali a ona hodila tím talířem? No a zároveň měl při svém „výkladu“ během svého proslovu v ústní dutině nerozžvýkanou a nespolknutou potravu? Tak si přejme… ale co vlastně?
