Článek
Leckomu stačí si je na krátkou chvíli představit a už se mu sbíhají sliny. Obvykle se tak stává v uspořádání, kdy patří mezi jeho oblíbené jídlo. Nebo má aktuálně hlad. Případně pokud je dost dlouho neměl. V odhadu času se ovšem můžeme dost mýlit. Podle postoje by mohlo jít o dny, týdny i měsíce. Jak asi budeme souhlasit, na častost pochutnávání na řízcích mívá vliv stav naší peněženky. Kdo by se více zaměřil na množství, je nabíledni, že za o dost nižší částku si pořídí bochník chleba a levnější salám z celkově nijak levné nabídky v příslušném obchodě.
Malý výlet v úvodu nám měl říci, že bychom neměli zapomínat na uplatňování individuálních přístupů. Potom půjde nejen o řízkovou frekvenci - snad bude mnou zavedený pojem srozumitelný -, ale také o fakt, že někdo jim neholduje. Nemusí nutně jít o vegetariána. Stačí, aby mu bylo líto zvířat.
Jak dnešní téma vzniklo? Je jistý pán, který se občas rád sejde s jinými osobami. Jeho spektrum zájmů patří mezi široké a mj. se v něm nachází kulinářská oblast. Příliš se nespecializuje. Umí udělat chutnou polévku, nemá problém s přípravou příloh a zvláštní zálibu nachází ve zpracování masa. Pojmy jako marinování, uzení, pečení, grilování a smažení mu rozhodně nejsou neznámé. Moje osobní zkušenost mi napovídá, že lidé při pohledu na jím zhotovené pochoutky mívají spíše větší než menší chuť.
V následující části se dozvíme, jak došlo k naplnění podstaty nadpisu. Očekával nižší dvouciferný počet hostů. Jenže jejich účast se jaksi nevydařila. Vlastně také zde může platit individuální náhled. Jsou lidé, kteří nižší účast uvítají, neboť jim jídlo a pití zbyde. Tady si vzpomínám na tezi svého dědy. Místo aby mě jako klasický prarodič nutil do jídla, tak říkával: „nemusíš sníst všechno, aspoň na nás víc zůstane“. Protože jsem ho znal jako dobrosrdečného chlapíka, vůbec mě nenapadlo, že by mělo jeho vyjádření negativní podtón. Třeba úmysl lakomce.
Jeho myšlenka se potvrdila na jiném místě a o několik desítek roků později. Zřejmě nechtěně. Lidé se zastavili, pojedli, popili a pobavili se. Ale mnoho řízků zbylo. Jak onoho pána znám, bylo by mu moc líto je vyhodit. Tak je nabídl svému synovi, s nímž se nevidí každý den. Nabídka byla uvítána a přijata. Hned na posezení si dal tři kusy. Další dva spořádal na večeři. Prý by si ještě přidal, avšak řadí se mezi sportovce a jeho cílem je nepřejídat se, aby byl ráno připraven, mj. těžkou stravou nezatížen, na další tréninkovou jednotku. Jak mají mnozí osobní poznání, po vydatném jídle se člověk pohybuje se zvýšenými obtížemi.
Ano, druhý den se platnost titulku neukázala. Na scéně se objevila až v den třetí. Když se pán v roli otce ozval s dotazem, jaký je řízkový stav, dostalo se mu přibližně odpovědi - „už je nechci, lezou mi krkem ven“. Ve skutečnosti zněla méně slušněji. Jak by se ostatně od náctiletého suveréna dalo čekat. Dostal se do konstelace, kdy ani jeho řízky netáhnou. Jemu se nikam nechtělo, a tak zaúkoloval blízkou osobu, aby mu něco donesla z nedaleké provozovny rychlého občerstvení. Cokoli bez řízků!
Jakým právem někdo čeká, že budou někoho jiného automaticky přitahovat? Navíc žijeme ve velmi neskromné době. Pryč jsou časy, kdy se snídaně po dlouhé dny a týdny neměnila, kdy bývala až na drobné obměny stále stejná. Nemluvě o stavu, kdy se maso podávalo pouze v neděli jako sváteční jídlo. Jak by se dnešní lidé tvářili, kdyby se sem vrátily staré chudé časy? Byli by nuceni překonat svoji rozmazlenost a „citlivost“ a projevit o mnoho více skromnosti, přizpůsobivosti, trpělivosti, vůle, poslušnosti atd. Jsem přesvědčen, že by ani jedenkrát řízek neodsunuli na později či ho neodmítli zcela. Vlastně by k posunu dojít mohlo, totiž aby si na jednom kuse pochutnali po více dní. Nebo si ho odložili až na neděli, jak jim velel letitý zvyk.
