Článek
Základní otázka zní - má nová učitelka dostatek času v první den? Leckdo si představí, jak ve škole hledá a najde nebo je doprovozena do své budoucí třídy, aby si tam připravila potřebné náležitosti. Dá rozum, že se na místo, kde stojí školní budova, musí nejprve dostavit. Právě sem se podíváme.
Můžeme začít hned ráno. První úkol asi je včas se probudit. Některé ho splní docela lehce zásluhou zvýšeného napětí, které se u nich dostavuje několik hodin a třeba také dní dopředu. U leckteré se dostavuje pocit - „hrozná noc, vůbec jsem nespala“, „byla jsem pořád vzhůru“. Z věcného hlediska nejde o úplnou pravdu. Protože patrně nezná zákonitosti spánku a jeho cyklů, může zmíněný pocit oprávněně mít. Nyní opustíme hlubší diskusi kolem spánku a ocitáme se ve fázi, kdy se vše ráno daří. Tradiční ranní činnosti na sebe navazují, nemusí se hledat hřeben a jiné pomůcky, jídlo zůstalo na místě, kde si ho včera připravila, ani s oblečením se naštěstí nestala žádná změna, natož negativní. Ono stačilo, když jeho výběru včera věnovala dlouhé minuty.
Určitě je výhodné, pokud je doma sama. Sice ji nikdo nepovzbudí a neutěší, pokud tone v pochybnostech a nejistotách, což je zcela přirozené, ale může počítat pouze se sebou sama. Konkrétní přednost? Není nutné pobízet děti, aby vstaly, čistily si zuby, nepraly se a nehádaly, aby naopak v klidu jedly, strojily se, obouvaly, nestrkaly se u auta atd. Někdy je tak trochu podobná situace s manželem či s partnerem. Záleží na míře jeho ne/závislosti, samostatnosti a blízkých osobních vlastnostech. Narážím zde na poměrně častý povzdech žen, že kromě svých dětí se starají ještě právě o dospělého muže, který se v řadě položek ocitá v tzv. dětské konstelaci. Myšleno z pohledu ženy.
Ač bychom uvažovali o stavu, kdy je ráno nová učitelka sama, přesto se komplikace mohou vyskytnout. Uvažujme, že jí zavolá kamarádka a častuje ji větami jako - „jak se těšíš?“, „jak ses vyspala?“, „máš vše připraveno?“, „zavoláš mi co nejdříve, jak budeš moci?“, „neboj, všechno bude dobrý“ atd. Má říkat pravdu? Je vhodné mluvit co nejstručněji? Odmítnout hovor? Děje se málokdy a mluví se. Čas se poté zkracuje, a navíc je velmi diskutabilní, dá-li se věřit posledně zmíněnému výroku, když žena ví o svých problematických místech. Možná si je navíc připomene a posílí.
Stejně tak jí může telefonovat starostlivá matka. Leckterá by přidala „hezké“ varování ve smyslu - „dávej si pozor, víš, jak umíš zmatkovat“ a snaží se jí dlouze připomenout několik trapných okamžiků a příběhů z její osobní historie. Ano, právě teď je velmi „potřebuje“ slyšet. Místo povzbuzení srážení na zem, do bláta. Děkuji, mami! Jinou verzí je, že se ze služební cesty ozve manžel či partner. Můžeme hádat, jestli jí bude oznamovat jeho stav nebo ho napadne se zeptat na její.
Jako zvláštní kapitola vystupuje doprava. O ní je zapotřebí se zmínit zcela určitě. Jak víme, rok od roku je komplikovanější, ač máme stále lepší systémy a modernější silnice a ulice. Problém je, že se zvyšuje počet osob, které usedají za volant. Alespoň průměrně zkušený jedinec si dá dostatečnou časovou rezervu, aby se nemusel po cestě stresovat, že dorazí pozdě. Sám mám opakovaný zážitek, jak se leccos komplikuje a dopředu vytvořená nárazníková zóna se zkracuje, až v části nepříznivých situací zmizela docela. A jak se vyplatila! Pokud by k jejímu využití nedošlo, lze se zcela oprávněně domnívat, že se představy o klidném průběhu nástupu ruší a někdy až hroutí. Je poněkud ostudné přijít pozdě první den! Málokdo na uvedený jev a spíše poklesek zapomene. Nemluvě, co následuje, i když nová učitelka přijede včas. Tak příště.
