Článek
Koho neklame paměť, tak si vzpomene na poměrně důležité otázky, které zazněly na počátku minulé pohlavní zastávky. Ano, je snadné sám sobě sdělit - „ach, jak jen jsem mohl být tak hloupý, naivní, nevzdělaný, nešikovný…“, když člověk hodnotí svou osobní minulost. Na druhé straně platí, že by se neměl ani přeceňovat a považovat se za příliš chytrého, neomylného a dokonce za dokonalého. Jak nám napovídá známé lidové upozornění - „pýcha předchází pád“. Je užitečné si poctivě odpovědět. Výhody naskakují. Vykonáme významný krok. Ochráníme do jisté míry svou osobnost, nepošlapeme svou historii a ještě vykonáme kousek na cestě k sebepoznání a udržení rovnováhy a sebevědomí. Pokud je máme. Jde snad o málo? Navážeme na předchozí díl / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-sexualni-vychova-za-socialismu-75471/
Sexuální výchova za socialismu, jak již asi částečně víme, měla své podoby a zvláštnosti. Námět mi do hlavy přišel již několikrát. Nedávno se zjevil ve chvíli stížností a lamentování skupinky seniorů nad současnými mravy. Nic nového pod sluncem. Některé hlasy a gesta se blížily prvkům chování ve známých Troškových komediích, zejména mám na mysli nepřehlédnutelného faráře a jeho pomocnici. Přesto či právě proto se tu pokusme zastavit, porovnat pár obrazů a zkušeností a až poté hodnotit.
Na téma rozmnožování jsme se na tehdejší ZDŠ moc těšili. Toužili jsme po poznání zapovězeného úseku. Myslím, že v někdejších osnovách náleželo do učiva posledního ročníku. Ale mohu se mýlit. Paměť občas klame. Pociťovali jsme dychtivost a napětí, že se o oné „zvláštní a pečlivě skryté oblasti“ něco dozvíme. Navíc jsme vše vnímali jako silné vybočení z každodenní rutiny frontální výuky. Ale že by někoho napadlo „pracovat ve skupinách a mít tzv. praktika“ a v „sexu“ - tak ani náhodou! Jenže naše očekávání visela příliš vysoko. Soudružka učitelka vešla do třídy jako jindy a místo aby vyučovací hodině dala význačný rámec a punc výjimečnosti, obcházela žádoucí téma okolo. Jako kdyby šlo o pověstnou horkou kaši. Nejspíš kdysi musela moc bublat, jak opatrně našlapovala. Jako vrchol profesionálního podání učiva vzpomněla příklad opylování květin se slovy - „tohle jste probrali a víte, jak to je“ a s velmi červenými tvářemi kratičké povídání ukončila. Následující výklad o něčem jiném byl pro náš život patrně „významnější“. Jen si z něj nic nepamatuji. Asi jak nás obestřelo zklamání. Jako když se těšíte na velký dort k narozeninám, ale dostanete napůl vyjedený pytlík s piškoty…
Ani doma se mnoho nekonalo. Jak jsem neviděl a neslyšel doma, vnímal jsem u svých spolužáků situaci velmi podobnou. S odstupem let se pořád ptám - proč nám rodiče něco základního neřekli, jestliže sami měli svého času problémy? A ještě jeden dotaz - proč nás chránili v tolika jiných oblastech a záležitostech a nikoli v tak zásadní? Znám čilou důchodkyni, která nedávno stručně shrnula svou sexuální výchovu ze strany rodičů. Jejich rada zněla prostě - „jen abys s něčím nepřišla domů“! No - hodnocení a komentáře jsou zbytečné.
Přesto se nedá říci, že by se za socialismu nedala sehnat jakási odborná literatura. Já jsem získal útlou knížečku - O sexuální výchově bez rozpaků, která se mi stala velmi cenným a platným - a dodnes platícím - zdrojem poznání. Později jsem se dostal na vyšší stupeň díky proslulé knize Simone de Beauvoirové - Druhé pohlaví. A přišly další. Jiní tak „vysoko“ nedosáhli. Nevím, kde čerpali, ale třeba by podobně jako já uvedli zdroj v podobě školitele, jak jsem jej již dříve popsal. Zajisté inspirativní a pozoruhodný. Kdo chce, může se těšit na třetí díl.
