Článek
Možná by následující řádky mohly být věnovány vděčným literárním útvarům, které známe pod názvy pohádka, pověsti, báje a třeba i zkazky. Jistě bychom se u nich mohli zdržet a leccos si z nich připomenout. A také se poučit, neboť mnohé z nich v sobě skrývají poselství, radu a právě ono poučení. Část z nich je aktuální i přes prošlá století a nic na jejich významu a přínosu nemění ani současná éra používání moderní komunikační technologie. Přesto mnozí mohou mávnout rukou a myslet si svoje. Jenže…
Já se však na rozdíl od školních učebnic, muzejních materiálů a knih s tzv. bájným obsahem pokusím zaměřit na pověst samotného člověka. Je nesporně užitečné vědět, jak si ji vytváří, zda a jak k ní kladně přispívá - a naopak jak se někdy vydává opačnou cestou. Jak nám říká známá lidová průpovídka - řeže si pod sebou větev. Ne vždy však má informaci, že tak činí. Ano, někdy říká, že postupoval v dobré víře a ani ho nenapadlo, že by si mohl škodit. Jindy se vůbec neohlíží na důsledky svých slov a vět a svého chování. V části případů dokonce úmyslně provokuje svoje okolí. Pro oba posledně zmíněné přístupy platí proslulé životní zkušenosti, jež se dostaly do ustálené slovní podoby - „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ a „jak si kdo ustele, tak si lehne“. Dále se mi chce prohlásit, že jak kdo zaseje, tak obvykle sklízí. Detailněji mluvit o dopadech je asi zbytečné. Všichni jsme patrně měli možnost se s nimi v jistém rozsahu osobně seznámit. Občas i dost tvrdě…
Jistě je v našem životě důležitá právě solidní pověst. Důležitá otázka však zní - čím byla získána? Kde ona osoba nasbírala pověstné kladné body? Může jít o vnější prvky jako vlasy a jejich úprava, oblečení, obuv a jejich značky, soulad s aktuální módou, výsledky v práci, chování, zastávané / nejen politické / názory a postoje, hlučnost, zručnost, sympatičnost ad. Nezapomínejme ani na tzv. lidské kvality a osobní vlastnosti jako skromnost, důslednost, trpělivost, ohleduplnost, spolupráce, pochopení, porozumění, vstřícnost, laskavost, vlídnost apod. Výčet není úplný, ale již v jeho zkrácené podobě se leckdo najde. A třeba ve dvojím smyslu, kdy něčím disponuje a něco mu naopak chybí.
Nyní už asi nebudeme zpochybňovat význam tvorby osobní pověsti. Jaké si zde můžeme předložit konkrétní příklady? Jedna jejich část může být povrchní. Z mládí si pamatuji doporučení starší osoby, že chci-li „oslovit“ intelektuálněji zaměřené spolužačky, je vhodné chodit po městě s náručí knih. Navíc by se nemělo jednat o pouhý brak. Do podobného soudku dnes spadá nošení oblečení se známými světovými značkami. Možná i vy znáte někoho z dospívajících dětí, který by na sebe jinou než značkovou textilii a obutí nevzal. Bez nich by nešlo o něj. Jenže opak je pravdou. Možná je tak trochu spíše nikým, a proto „musí“ ony součástky na sobě mít. Kdo by si ho všimnul, kdyby je na sobě neměl? Byl by pro jiné něčím konkrétním zajímavý? Patrně nikoli. Běžný nýmand…
Vše se bude do tvoření a vývoje pověsti započítávat. Jinak řečeno - mnohdy půjde o první dojem a vnější prvky. Jim hodně dětí a dospělých připisuje nadměrný význam a přeceňuje je. Být dobře oblečen a obut ještě neznamená, že musíme nosit značkové kusy. Myslím, že jistý přínos má, pokud se jim budeme vyhýbat a tím aspoň drobet demonstrovat svoji nezávislost. Každý se zde může rozhodnout. Jeho příklon však bude vždy dost ovlivněn faktem, co si ne/může finančně dovolit. Druhá část směru půjde do větší hloubky, i když využití povrchních prvků rozhodně není dáno k pověstnému ledu. Neměli bychom je ani podceňovat. Přesto lze konstatovat, že vnitřní prvky člověka mají vyšší hodnotu. Jen si vzpomeňme na nechvalně známou postavu sňatkového podvodníka!
