Článek
Někdo by mohl říci, že na velké věci je možné narazit také v jiných částech kalendářního roku. A já s ním budu souhlasit. Opravdu se tak může stát. Já se přesto pokusím nabídnout svoji variantu pohledu a nechám na každém, zda ji pochopí, přijme, bude s ní souhlasit, případně předloží svoji vlastní. I zcela jinou.
Tak například z pobytu na tehdejší vesnické ZDŠ si pamatuji na spolužáka, který rozhodně nepatřil mezi chytré a hodné. Dost často byl napomínán a nosil v žákovské knížce poznámky. Snad ji i ztratil. Přitom jeho rodiče se s ním moc nemazlili a často byl bit. Zejména matka vypadala jako osoba od rány. Neměl jsem ho moc v lásce, protože se ke mně nechoval vždy hezky. Nicméně jsem mu drobet vděčen. Když / tehdejší soudružce / učitelce přinesl hrušky z jejich stromu, dosud nikdy jsem tak velké neviděl. A myslím že ani potom. Učitelka dar rodičů přijala, asi jako drobnou náplast za ne zrovna příkladné chování jejich syna. K její cti patří, že ve svých nárocích na nezbedného žáka nijak neslevila. Tak mě napadá. Mohla by si stejný postup dovolit dnes? Na naší zahradě také roste hrušeň. I když se její plody nedají označit jako malé, stejně vedle spolužákových vypadaly jako chudé příbuzné. Po úspěšném zvládnutí zlomků o pár let později jsem je hodnotil asi jako třetinové.
Další „velký“ zážitek mám ze Zahrady Čech, která se tradičně po létu pořádala v Litoměřicích. Poněvadž pocházíme z vesnice, byli jsme zvědavi na výpěstky jiných osob. V televizi akci chválili, a tak jsme se rozhodli, že se na ni rovněž koukneme. S odstupem roků mě napadá, že „velký“ už byl příjezd do zmíněného města. Jen dodám, že šlo o dobu, kdy se u nás budoval socialismus a provoz na silnicích byl přibližně osminový / zase zlomky, vyplatí se o nich cosi vědět! / ve srovnání s dneškem. V Litoměřicích došlo k dopravnímu kolapsu, jaký je v současnosti běžný leckde. Ovšem tenkrát… Chodci se pohybovali rychleji než osoby v autech. Naštěstí nepanovalo vedro. Ještě že pořadatelé měli docela zvládnutou poslední fázi, tj. parkování. Na nás zbylo místo na okraji velké škvárové plochy u zvedající se hliněné stěny. Dveřmi jsme sotva vylezli, ale když jsme viděli velkou plochu tvořenou střechami automobilů, pozbyli jsme kritických připomínek. Byli jsme rádi, že jsme se sem vešli. Spíše jsme se snažili těšit, co uvidíme. A festival „velkých“ věcí pokračoval. Nejdřív měl podobu dlouhé fronty na pokladnách. Poté ve vysokém počtu stánků a výstavních míst. A abych podal zcela konkrétní věc, tak nás udivila velikost jablek. Až zde jsme se dozvěděli o soutěži Jablko roku. Mohu potvrdit, že finalisté vypadali skutečně mohutně a rovněž krásně. Barva, lesk, dojem. Prostě - k nakousnutí! Jen by člověk asi nezkonzumoval víc než jeden kus najednou.
Konec líčení příběhu s ovocem. Abyste snad ze čtení neměli pocit „ovocné“ zvůle. Jak víme, čeho je moc, toho je / po čase / příliš. S podzimem se nám zkracují dny a prodlužují noci. Pro leckoho se nejedná o příznivou zprávu. Ještě horší je pro osoby, které mají sílu - nebo spíš slabost? - dohlédnout dál, byť jen o pár desítek dní. Poté především vidí, jak je tma ráno dlouho a světlo odpoledne a navečer krátce. A ještě nadsazují a „očerňují“. Není divu, že při spojení citlivosti a představivosti nejsou nadšeny. Nemají kladné vize, naopak vnímají, jak již za pár dní přijdou delší mlhavé hodiny, sychravo, plískanice, první sníh, klouzačky, později sněhové jazyky. Některé z pochmurných úvah nevysvobodí ani pomyšlení na Vánoce. Více radosti, klidu, světla…
Ale o jaké „velké“ věci se zde může jednat? Navrhuji myšlenku tzv. aktivního přístupu, tj. nebudu se tolik poddávat záporným vlivům počasí. Naopak se budu snažit vyhledávat kladné prvky kolem sebe a dokonce cílevědomě. Dobrých zpráv na podzim může být docela dost. No již jsem uvedl velké a zralé ovoce. Dále - tak třeba jak dětem přibývají v žákovských knížkách hezké známky. Kolik se již naučily. Jak jsou pilné a svědomité. Potěší, když budeme vnímat posun na pracovišti, konečně se něco vyřešilo. Jsou výborné výsledky. Budou i velké, přesněji vysoké prémie? A my jsme na tom měli - někdy i velký - podíl. K zahození jistě není ani informace, že silničáři jsou na zimu připraveni a mají dostatek posypového materiálu. Majitelé vinohradů hlásí, že letošní sluníčko šlo jejich rostlinám a plodům velmi k duhu. Milovníci a spotřebitelé řady druhů vína se mají na co těšit. Stále platí - kdo chce a hledá, najde. Kdybych měl mírně zarýmovat, dodám - lepší čas nadejde.
Jestli bych mohl v závěru napsat stručné doporučení, napsal bych v souladu se známou lidovou moudrostí, že štěstí přeje připraveným. Zvolíme-li si rozumné cíle a zformulujeme-li si přiměřená očekávání, dosáhneme dost velkého stupně připravenosti. Ne že by nás chlad, sníh a led nemohly nikdy zaskočit. Ale je lépe, když s nimi budeme počítat a navrch budovat vnitřní přesvědčení, že nás nezdolají. Neprodáme svou kůži lacino. Kromě tělesné schránky a teplého oblečení kolem ní máme ještě cosi jako duševní potenciál. A s ním je možné a reálné dělat opravdu velké věci. Právě podzim netvoří výjimku.
