Článek
Snad každý ví, že je záhodno je platit a že se o jejich výši vede diskuse na různých místech a úrovních. Od obyčejných občanů přes politiky až po management a Radu ČT. Mj. se objevil nečekaný myšlenkový plod - platit budou všichni, i když TV nesledují. Stačí, že mají možnost. Vše má svoje dopady…
Nedávno se mi v elektronické poště objevilo sdělení s názvem Poplatky ČT - chytrý mladík. Údajně je jeho autorem RNDr. Jan Sedláček. Dnes v době „prudkého“ působení AI není nic jisté. Uvažujme, že kráčí o pravdivé sdělení. Jeho nápad jsem jako provozovatel metody kritického myšlení a jedinec snažící se o tvořivost ocenil. O něco později mě napadlo pár souvislostí, které si dovoluji předložit. Moje doporučení zní - nejprve si na síti sítí najděte jeho příspěvek a posléze se vraťte k mým řádkům. Bez mladého pána byste dosáhli pouze na nižší stupeň porozumění. Důsledkem by se stala nižší jakost zážitku.
On sám naznačuje, že ač bezdětný, bude žádat o přídavky na děti, že je dosud nemá, nevadí. Stačí, že má nástroj, tj. možnost. Zákonitě se vynořují otázky. Na co všechno by v duchu předložené logiky mohl mít občan nárok? Jak případné vznášené požadavky půjdou dohromady s čerstvě schváleným konsolidačním balíčkem? Patrně nikoli dobře. Současně bychom neměli zapomenout, že proces konsolidace není v našich krajích zcela novým obrazem. Kdo se narodil o dost dříve než v posledních letech, patrně si vzpomene na dějství, která se odehrávala padesáti roky. Nebudu autorem hodnocení a komentářů, proč k ní došlo a kam vedla. Pamětníci si pamatují a nepamětníkům je ve škole výklad předložen podle záměrů a cílů politických vítězů. Nebo vůbec nic. Proto se úplnou pravdu nedozvíme. Nejmladší se o něj stejně nezajímají, poněvadž pro ně se jedná o prehistorii. Není na rozdíl od dění na displeji zajímavá.
Jestliže budou chtít mladí lidé po státu, aby jim přidělil přídavky na děti, které nemají, bezesporu vznikne problém. Nejen finančního rázu. S ohledem na fungování státu a velké opoždění na úseku digitalizace… Myslím, že nemusím pokračovat. Vždyť jen kolik nových úřednických míst by muselo vzniknout!
Ale co když se mezi žadateli ocitnou starší? Právě - jak se bude prověřovat funkčnost jejich „nástrojů“. Máme zde důvod pro ustanovení specializovaných pracovišť? Dostanou nemocnice novou agendu? Prodlouží se už tak dlouhé přesčasy lékařů? Odejdou ještě rychleji? Nebo je způsob „prověřování nástrojů“ zaujme, že na své potíže „zapomenou“? Stanoví stát konkrétní časovou hranici, aby se zbavil záplavy žádajících? Zkusme spekulovat. O věcně správné rozhodnutí, které by šlo udělat od stolu, by nejspíše mohlo jít v případě tzv. ležáků. Nemám na mysli druh piva, ale uvažuji nad v podstatě nehybnými občany, kteří jsou natolik nemocní a neschopni pohybu a akce, že objektivně děti mít nemohou. Možná by mě nějaký lékař mohl začít přesvědčovat, že i od nich by se dalo „podklady“ získat.
Druhou skupinu budou tvořit malé děti. Přibližně do deseti roků jejich věku si můžeme být vcelku jisti, že žádat nemohou. Vlastně žádat ano, vyrábět ne. Ledaže by se ozvali jejich zákonní zástupci. S nástupem puberty se rýsuje zvýšení počtů zájemců a zájemkyň. Především od chvíle, kdy se chlapci ráno probudí s vlhkým pyžamem. Skvrna na nočním oděvu u leckoho způsobí pocit překvapení. Nemá-li dostatečnou informační výbavu, zalekne se a bude hledat souvislosti se svým zdravotním stavem. Jelikož se ocitá v obtížném období hledání identity, projeví se u něj vedle zvědavosti též vyplašenost či až vyděšenost, co se s ním děje. Je v pořádku? Půjde o takřka stejný čas, kdy dívky, ať již poučeny či nikoli, budou nuceny sáhnout po první menstruační vložce svého života. Velmi podobné děje nacházíme rovněž v jejich tělech a hlavách. Jo, informační společnost…
Je nabíledni, že po rozjetí kampaně se stát vyčerpá a žádná konsolidace se konat nebude. Zřejmě nepomůže ani dluhová brzda… Ledaže by politici nejmenované politické strany po přibližně dvaceti letech splnili svoje dávné volební heslo „dokázali jsme, že to dokážeme“. Najde se někdo natolik schopný? Vidí někdo někoho? Možná ani s pomocí ostřížího zraku…
Pokud budeme ještě chvíli přemýšlet, nemusíme myslet jen na zkázu státu. Ozvat by se mohli majitelé a majitelky řidičských průkazů, kteří jsou aktuálně bez vozidla. Bude jedno, zda ho nedávno prodali, poškodili během dopravní nehody, nebo si ho doposud vůbec nezakoupili. Jsou vlastníky příslušného oprávnění, a tak mají plné právo se obrátit na nejbližší i vzdálenější prodejnu osobní vozů a požadovat nový dopravní prostředek. Dá se čekat velký nápor. Před úplným krachem může dané provozovny zachránit skromnost občanů. Část z nich by mohla uvědoměle zamířit do bazarů s ojetými vozidly. Můžeme se na ně spolehnout? Možná u nejstarších. Mají rozum a něco skromnosti. Byli tak vychováni a snaží se být spokojeni se stavem, jaký mají. Mladí zamíří do zmíněných prodejen. Ponejvíce do značkových a nejdražších. Doposud byli skoro jednotně vychováváni ve stylu - nemusíš nic dělat, plnit žádné úkoly, ale my jako rodiče chceme, aby ses měl co nejlépe! Není divu, když se mezi jejich požadavky ocitá, že chtějí mít všechno, hned a v nejvyšší kvalitě. Samozřejmě bez osobní zásluhy! On je králem a ostatní mu mají sloužit!
Dále už mě opouští odvaha pokračovat v přemýšlení, kdo všechno a proč by se mohl ozvat. Vždyť různých nástrojů a možností kolem sebe máme mnoho. Snad by stát a prodejny rozličného druhu mohla zachránit lhostejnost a nevědomost části občanů. Je až obdivuhodné, na jak nízké úrovni se mnozí nacházejí. Pozor - na druhé straně máme poznatky a zkušenosti, jak někteří lidé mají překvapivě vysoké znalosti. Konkrétně mám na mysli zvýšenou úroveň právního vědomí osob z jistých sociálních skupin, které skoro nic neodpracovaly, avšak dávek od státu pobraly v milionech. Sám jsem zvědav, jak se proces bude vyvíjet, jestli ke zkáze státu dojde a kdy se tak stane. Poté možná ani nebude nutné se konsolidačním balíčkem zabývat a uskutečňovat ho v praxi. Ústavní soud bude mít k řešení o jednu kauzu méně…
