Článek
Nemám nyní na mysli potomky, kteří střídají stavy svých nálad během několika minut, takže je pouhá jedna hodina může zastihnout hned ve více emocionálních rovinách. Na jejich rodiče a rovněž na příslušníky pedagogického sboru jsou kladeny velké nároky, aby se s nimi popasovali, pokud možno v klidu, bez násilí a bez následujících záporných dopadů. Ve hře je také výškový a hmotnostní aspekt, v němž si děti nebudou zcela rovny. Dnes myslím spíše na nevyrovnanost ve výkonech, ať již budeme mít na mysli školní, sportovní nebo jiné.
Jak se obecně ví a jak mnozí rodiče sami potvrdí, existují děti s přednostmi, ale vyskytne se u nich i dost nedostatků. Část rodičů prožívá radost a uspokojení, že některé jejich dítě se nemusí skoro vůbec učit, poněvadž má dost velké nadání. Jsou na něj hrdi a rádi se s ním a s jeho šikovností a s výsledky různým způsobem pochlubí. Ani s ním však nemusí být pokaždé snadné pořízení. Někdy se hovoří a píše o velkém nadání, neobvyklém talentu a dokonce o genialitě. Vyjmenoval jsem všechny pojmy, protože nejsou totožné. Není ani potřeba, aby děti byly přímo geniální, i tak mohou mít a zpravidla mívají potíže. Mezi možná rizika patří rozvoj jen v jedné oblasti a směru, třeba ve škole jako celku, případně jen v části předmětů, jinde se tak naopak neděje a objevuje se hrozba malého či velkého zaostávání. V praxi se ale neřeší a později obvykle nastává dost velký propad - spolu s příslušnými důsledky. Analogií pro vysvětlení je sport. Co se necvičí, není na vysoké úrovni. Pokud mladý fotbalista nebude poctivě trénovat, nemůže či neměl by čekat, že se dostane někam daleko a vysoko. Situace velmi nadaného dítěte je obecně těžká. Je například otázkou, zda a nakolik ho kdo pochopí. Málo lidem je pochopitelné, jak může být v něčem tak „slabé“ - používané pojmy jsou leckdy mnohem hůře slovně vyznívající - a v jiné tak výborné. Možná právě proto. Kde se u někoho více přidá, jinde se ubere. Možná by se chtělo prohlásit - sláva průměrnosti.
Pozor si proto dávejme na situace, kdy v části prvků jde dítě hodně dopředu, ale v jiných více či méně pokulhává. Zde se patrně skrývá příčina, proč do sportovních tříd nemohou děti s vyloženě špatnými známkami. Jak ze sportovního prostředí vím, některé jsou nuceny z důvodu zhoršeného prospěchu odejít a tím musejí opustit oficiální tréninkový proces. Často se jim pro ně nepěkné opatření stane motivem a důraznou pobídkou, aby si něco promyslely a následně na sobě zapracovaly a mohly se v relativně brzké době vrátit. Významnou roli hraje rovněž prvek, že díky sportu někam patří, mají tam určitou pozici a dostává se jim ocenění. V neposlední řadě samy oceňují, že mají prostor pro vytváření a dodržování hranic, pravidel a dohod. Existují ve všech skupinách, ale mohli bychom dlouho diskutovat, zda a nakolik jsou správné a v jakém rozsahu přispívají ke zdravému vývoji dítěte. Stačí vzpomenout na tzv. zákony džungle v prostředí dětských gangů. Dobrá samostatná kapitola.
V závěru bych rád připomněl, že od moudrých osob můžeme slyšet, že skoro nic není takové, jak se jeví a jak si myslíme. V každém případě tvrdím, že celková příprava na život má cenu a ještě bych doplnil, že je třeba ohýbat proutek, dokud je mladý. S ohledem na rychlé tempo vývoje doby se nám jako rodičům a dále příslušníkům pedagogického sboru nepodaří vše odhadnout dokonale. Konečně ani dobrý trenér nedokáže předvídat, co vše se během zápasu může stát. Jeho úkolem přesto je připravit svěřence na souboj co nejlépe a s nejvyšší snahou. Za celý proces nese patřičnou osobní odpovědnost. A navíc musí počítat s občasným faktem nevyrovnaných dětí - v různých položkách.
