Článek
Nadpis bude možná působit poněkud nudně a stereotypně. Co může na přání do nového roku být zajímavé? Věc je zcela jasná. Prostě se popřeje a jde se dál. Proč se tady má člověk vůbec zastavovat, přemýšlet a trápit se? Stačí se ovšem trochu zamyslet a problémy, nejasnosti a výzvy se jen pohrnou. Důkazem, nechť nám je několik následujících řádků.
Říká se, že obsah přání je velmi důležitý. Co bychom měli sobě a ostatním přát? Dojde-li čas do závěru prosince, často se říká - „tak pěkný nový rok“, aniž by se zúčastněné osoby jakkoli pozastavily, co se pod pojmem „pěkný“ myslí. Jde o něco hezkého, co při pohledu potěší oko a duši? Nebo se chce, aby něco nebo raději vše probíhalo hladce a bez potíží? Nebo je tu snad záblesk ironie? Nemá se přemýšlet?
Dalším tradičním obsahovým prvkem bývá zdraví. Obvykle si ho přejeme, aniž bychom vzájemně o zdravotním stavu znali pravdu, a aniž bychom pomysleli, jak nevhodně naše poznámka může vyznít a dopadnout. V jiném případě naopak skutečný stav známe a dokonce víme, že adresát zdráv není a zřejmě už nikdy nebude. Přesto na zdravíčko nezapomeneme a přejeme ho. Jak asi on naši přetvářku v sobě přijímá? Kráčí o nejcennější hodnotu v lidském životě, ale my ji příliš formalizujeme. Navíc se sami nechováme tak, jak bychom v dané oblasti měli. Nic nedělat a současně být zdravý je možná stejná pošetilost jako chtít v našich zemích dost sněhu během léta.
Třetí položkou bývá - „hodně osobních a pracovních úspěchů“. Vedle běžné formálnosti druhým přejeme něco, u čeho neznáme přesný obsah a rozsah. O co by se mělo jednat? Co do úspěchu v dané souvislosti patří? Oženit se? Vdát se? Naopak se bez větších problémů rozvést? Dostat někoho z potomků na SŠ nebo už na VŠ? Zlepšit finanční situaci rodiny? Vyšvihnout se ve funkci? Dosáhnout zvýšení platu? Přestěhovat se do lepšího? Úspěšně dokončit rozjetý program? Nebo se konkrétnostmi nebudeme nijak zabývat a ať si je každý rozebere sám u sebe? Vždyť my až na výjimky ani nevíme, čím osoby kolem nás žijí, co je těší a co je naopak trápí a značně vyčerpává a znechucuje. Leckdy je stav podobný jako u zdraví, kdy podobu potíží známe, ale chováme se jakoby nic. Ostatní by měli nejlépe vědět, v čem by viděli svůj úspěch. Ač se zdá, že jde o pravdivé konstatování, povšimněme si, že pokaždé tomu tak není. Potvrzením je skutečnost, že někteří své cíle a plány příliš nadsazují, zatímco jiní jsou zbytečně skromní a nemají dostatek sebedůvěry.
Za registrování stojí, že pro někoho při rozhovoru jde o zátěž, má málo času, nechce se mu v daných záležitostech vrtat a není mu příjemné uvedené a podobné akty absolvovat. Pro leckoho je poté přijatelné použít některou z ustálených forem a tradiční přání co nejrychleji odbýt. Navíc se stále více šíří tendence se realitou příliš nezabývat. Ona leckdy dost bolí. Autor zná konkrétní příklad, kdy jednomu člověku přáli hodně zdaru v zaměstnání, ale on už věděl, že končí. Nikomu však ve své dobrotě nechtěl kazit náladu v době kolem zimních svátků, a proto významnou skutečnost zamlčel. Tím větší náraz na ostatní čekal v následujících týdnech. O původním přání se již nikdo nezmínil a ani se nijak neozval. Natož aby se omluvil. A měl by? Jedná se o dost dobrý důkaz o formálnosti, kdy se přitom nabízela výhodná příležitost pro komunikování a zejména pro upevnění vzájemných vztahů. Místo výrazného kladného kroku vpřed se vzdálenost zvětšila a obě strany dnes cosi vědí a cítí. Problémem je, že neumíme správně komunikovat, mnohdy ani nechceme, nemáme nebo se spíše vymlouváme, že nemáme čas. Pak se nedivme, že vztahy mezi námi jsou, jaké jsou.
