Článek
Už jste se někdy zamysleli, od kdy by si lidi měli přát k Vánocům a třeba i do nového roku? Asi se snadno shodneme, že přát si vše nejlepší k vánočním a novoročním svátkům se sluší a patří. Otázka ovšem stojí - od kdy a také do kdy? K úvaze vedou každoroční obrazy ve stylu - „tak bohaté Vánoce a pěkný nový rok“ kolem půle prosince a také „tak dodatečně pěkné Vánoce“ na sklonku roku a přání hezkého nového roku ještě kolem půle měsíce ledna.
Záleží na vzájemném vztahu a také na možnosti, nakolik se lidé mohli vidět. Proč se tak vůbec stává? Ač se člověk snaží, asi nestihne zavolat a napsat všem a navštívit každého. Že bychom měli tolik dobrých známých? Začali jsme pozdě? Chybně řídíme svůj čas? Jsme snad tak pomalí a neschopní? Nebo natolik špatně fungují spojovací služby a informační kanály? V praxi zjistíme, že od všeho se bude podílet něco a že vše nezáleží jen na naší vůli.
Leckdo má výčitky, že nestihne všem vyřídit své pozdravy a přání. Útěchou, nechť mu je skutečnost, že skoro všichni ostatní jsou na tom zrovna tak. Život opravdu není jednoduchý a 100% úspěšnost nemá ani jeden můj známý, který vánoční a novoroční úskalí zdolává s pomocí seznamu. V něm si pečlivě odškrtává všechny, které už „odbavil“. Svěřil se mi, že jen po určitou dobu jde proces dobře a uspokojivě. Vždy však nastanou komplikace. Jednoho nestihne na telefonu, druhý právě někam odešel, třetí sluchátko nebere vůbec, čtvrtý se po vzkazu na záznamník nehlásí atd. Po několika pokusech klesá jeho chuť dobývat konkrétní osobu, až akce směrem k ní prostě vyšumí. Nejde-li o významnou osobu a chceme-li jí „jen“ popřát, necháme se dříve nebo později odradit. Určitým řešením je začít co nejdříve, abychom měli více času na případná opakování. Jenže zase propadneme k otázce, kdy je vhodné a správné akci zahájit. Například přát hezké Vánoce na sklonku října, kdy mají mnozí občané plnou hlavu dušiček a kdy se dny „klidu a pohody“ zdají hodně vzdálené, asi není ideální.
Naprosté spolehnutí není ani na poštu. Také v jejích strukturách působí jen lidé a v daném období se ocitají pod abnormálním tlakem. Stačí si připomenout, že za zhruba stejnou výplatu musejí zvládnout řádově vyšší počet úkonů. Mají podstatně více práce, a ještě mnoho cílů doma, a tak se stane, že ne vše z našich zásilek dojde včas a na správné místo, někdy žel vůbec. Úplné spolehnutí není ani elektronickou poštu, ostatně naše zkušenosti z průběhu celého pracovního roku tuto skutečnost jen potvrzují. Ale naštěstí ještě máme mobily. I tady nás však občas překvapí, že účastník má vypnutý mobil, ozve se formalizovaný pokyn, ať voláme později, případně se přístroj nehlásí vůbec nebo vypadnou baterky a my skončíme se svým přacím proslovem sotva v polovině. Sláva SMS. Ještě že je máme. Rychle něco vyťukáme a je po starosti. Opravdu? Příliš jsme si zvykli komunikovat s druhými sami a bez nich. Jako nejúčinnější se jeví osobní návštěva. Ale ruku na srdce a rozum do hrsti - stejně nemůžeme všechny navštívit. Nejde o akci v silách a časových možnostech jedince.
V závěru by mělo zaznít doporučení, abychom časový pohled rozhodně nepodceňovali. V potaz bychom navíc měli brát i náš vlastní čas. Doba před svátky není neomezená a patrně bychom neměli všechnu spotřebovat na shánění lidí, kterým chceme popřát.
