Článek
Dnes si představíme starší pár dospělých osob. Za svůj život oba již hodně odpracovali, a proto před pár lety dospěli k moudrému rozhodnutí, že by si občas měli odpočinout. Nemusejí se přece pořád honit. Přesně jak se píše v moudrých knihách a jak jim radili dobří známí. Využili jejich doporučení a začali jezdit na určitá místa. Na některá se vraceli po pár měsících či letech.
Letošní akce se moc nepovedla. Došlo hned k několika narušením plánu, jak si ho představovali a jak očekávali, že by dění mohlo probíhat. Kupříkladu se cítili být obtěžováni přítomnými dětmi. V hotelové restauraci jim vadilo neustálé pobíhání a vřeštění dětí, které sem přijely se svými rodiči. Až na výjimky jim jejich zákonní zástupci nic neřekli. Vznikal dojem skoro jako ve škole - personál hotelu se moc neodvažoval do dějství zasahovat. Zřejmě aby nevyvolal konflikt s rodiči, kteří se rozhodli respektovat přání svých dětí. Čekal jsem, kdy rozdováděné a pouze na svoje aktivity zahleděné dítě do někoho z obsluhujících osob narazí a dojde na větší či menší škodu. Za dobu mé přítomnosti k incidentu nedošlo. Možná jsem se měl servírek zeptat, zda ho pamatují. S ohledem na nevhodné chování dětí a tzv. zdrženlivé přístupy rodičů bych se dost divil, kdyby doposud vše probíhalo naprosto v klidu. A bez dopadů.
Shodnost situace s učiteli bych viděl v aspektu, že číšnice a číšníci a lidé ve škole nechtějí ohrozit svou pověst ve smyslu, aby se rodiče v negativním duchu neobrátili na ně, na vedení hotelu a školy a případně nemířili ještě někam výše. Jistěže by ani hotelu neprospělo šíření informace, že se personál „tvrdě chová k návštěvníkům a návštěvnicím“. U leckoho se poté objeví pocit - „tam nepojedem, tam se k hostům nechovají hezky“. Koho napadne, že chyba se může objevovat, a zpravidla se tak děje, na straně hostů? Nejviditelněji na neposlušných a zpovykaných dětech, neznatelně a bez postřehnutí na rodičích, kteří umožnili svým potomkům se chovat naznačeným nereprezentativním způsobem.
Jestliže bych ještě chvíli zůstal v hotelových prostorách, jedná se o nadbytečnou rychlost a hlučnost, s níž se děti pohybují po chodbách. Na jedné straně je můžeme pochopit. Matky a otcové nejsou ochotni a leckdy ani schopni snášet jejich „pohyb“, křik, hádky a výrobu naschválů mezi sourozenci na pokojích, a tak se je v zájmu aspoň krátkého odpočinku rozhodnou vypustit mimo jimi obývanou místnost. Jen ať se vydovádějí. Počínají si správně? Patrně nemůžeme zaujmout jednoznačný postoj. Také ostatní hosté mají na něco právo. Se zvýšenou pravděpodobností mezi jejich hodnoty, cíle a přání bude patřit klid, snaha si pobyt užít, aniž by se museli znepokojovat, napínat a stresovat. Především pokud sem dorazili z náročného zaměstnání, působí v hlučném prostředí atd. Zažil jsem pána, který se snažil tzv. nepokojné děti napomenout. Se zlou se potázal. Rodiče na něj „najeli“ ve smyslu, co „si to prý dovoluje“ a „ať se od jejich potomků drží dál nebo…“. Výhrůžka zůstala viset ve vzduchu. Aktuálně nebyla naplněna. Během „setkání“ viditelně nikoho nenapadlo, že by onen pán mohl mít přání a dokonce nárok, aby pobyt v klidu absolvoval, nemluvě o vyšší úrovni - užil si ho.
V závěru je třeba upozornit na skutečnost, která vychází ze současného poznání. Zatímco služby se neustále vylepšují a personál se snaží chovat lépe a profesionálněji, návštěvníci a návštěvnice a zejména děti jdou na opačnou stranu. Že by vše považovali za samozřejmé a automaticky dané? Možná mají myšlenku, že když si zaplatili, mohou všechno? Nemusejí se na nikoho a na nic ohlížet? Patrně zapomínají, že na místě se neocitají sami a že nějaký prostor chtějí také ostatní, kdo sem přijeli a kdo si zaplatili. Nikoho nezajímají jejich pocity? Stav vypadá na „ne“.
