Článek
Mezi lidmi se obvykle říká, že na každém šprochu je pravdy trochu. Jestliže bylo možné již vícekrát vyslechnout konstatování, že české školství se ocitlo v krizi, asi půjde aspoň zčásti o pravdivé hodnocení dnešního skutečného stavu. Jinými slovy - školy doslova bojují o každého žáčka, aby se udržely při životě. Zde je použita mírná nadsázka, nicméně počty mají nemalý význam. Důvodem je, že za každou získanou dušičku dostanou od státu příspěvek. Kam ale současná praxe vede? Jaké má a bude mít dopady?
Mnohé školy se dnes předhánějí, aby svým žákům nabídly co nejlepší podmínky. Sami jsme byli v době zimního zápisu do škol svědky až neuvěřitelných kroků. Jejich hlavním cílem bylo utrhnout pro školu co nejvíce dětských dušiček. Větší města mají výhodu, neboť se v nich nachází více dětí a část jich navíc v důsledku práce rodičů dojíždí, neboť společná doprava autem je pro rodinu ekonomicky výhodná. Na vesnici leckde jejich odlivem vznikne potíž. Konečně, moje zkušenost vesničana hovoří jasně. Zejména když si hlavou promítnu peripetie za posledních 20 roků. Příliš mnoho prvků je ve hře…
Příkaz dneška je jasný. Peníze a efektivnost. Komu se nepodaří zajistit potřebné podmínky, nemá příliš mnoho šancí, byť by byl odborně na výši a do úpravy školy byly právě nedávno vloženy nemalé finanční prostředky. Nyní máme několik měsíců od zveřejnění slibů a lákadel za sebou. Jak se daří naplňovat sliby, které byly vysloveny v době, kdy padal sníh a silně mrzlo? Jak je na ně škola připravena? Co pro nové žáčky vedení zajistilo? Nabídka na řadě míst zněla opravdu velice přitažlivě. Jen si ji stručně připomeňme. Vysoký počet kroužků zájmové činnosti, přístup k internetu, příspěvky na školní oběd, částečná nebo úplná náhrada nákladů, bezplatné konzultace apod. Stále můžeme slyšet kritiku a povzdechy, že nejsou peníze a náhle se objevuje tolik prvků, až vzniká pocit a pojem jakési nadsocialistické péče.
Když se s nabídkou seznámili někteří pedagogičtí pracovníci, nevěřili vlastním očím a byli přesvědčeni, že se ocitli v jiné realitě. O ně se tak nepečuje. Například jedna učitelka se mi před pár lety svěřila, že ani nevěděla, že na jejich škole je internet zaveden. Jim nikdo nic neřekl. Možná musejí příliš přísně dodržovat pracovní dobu a internet by je pouze zdržoval a rozptyloval. Na druhé straně mohl pan ředitel možnost využití internetu pro zaměstnance vyhlásit jako velkou výhodu a jeden ze stimulů práce v jeho působnosti. Dobrý nápad by patrně byl oceněn. Samozřejmě by ho využívali po skončení pracovní doby nebo v souvislosti se zajištěním podkladů pro výuku. No, všichni řídící pracovníci nemohou být dokonalí a všechno promyslet a počítat se všemi dopady svých rozhodnutí. Snad jsou alespoň dobrými učiteli. Pokud vyučují.
Určitě je dobré nabízet dětem co nejlepší podmínky pro jejich přípravu. Obecně se ukazuje, že více vzdělaní a lépe připravení jedinci mají vyšší šanci na trhu práce. Jenže jak víme, není všechno zlato, co se třpytí. Ještě je dobré počítat se skutečností, že třeba nabídka nebude pro všechny děti dostatečně dobrá. Některé jsou zvyklé na komfort z rodiny, kde je všechno dosažitelné, splnitelné a uskutečnitelné. Pro jiné půjde o šok, protože si dosud nemohly s ohledem na nízké příjmy skoro nic dovolit. Pro ně půjde o výrazné zlepšení.
Kromě technologických vymožeností a tzv. volnočasových aktivit mohou přijít i další zlomy, o nichž se při publikování slibů vůbec nehovořilo. Mnohé děti budou překvapeny požadavky na kázeň a odpovědnost, zaskočí je povinnost být zticha při hodině, sedět a moc se nehýbat, plnit stanovené úkoly, nevykřikovat, neskákat do řeči, brát ohledy na ostatní, zdravit, mýt si ruce, přezouvat se apod. Mnozí rodiče zde vykonali velmi málo a spoléhají právě na školu. Oni si zaplatili a nyní ať se milá škola postará. Nějak si neuvědomují, že vedení škol se chovalo částečně jako reklama. Mnohdy nabízí, co nemůže splnit. Jak jsou dnes školy připraveny splnit své sliby? Nejbližší dny ukážou!
