Článek
V horkem poněkud vysušených řekách ještě neodteklo příliš mnoho vody, kdy jsem psal o putování za příjemným létem. Jak jsme se mohli seznámit, mnohdy nic zcela přitažlivého a žádoucího vlastně nenabídlo. Ale snad jsem skutečně narazil na nesprávné osoby na nesprávném místě. Pokusil jsem se o další výpravu. Jak vypadala? Jak dopadla?
Vyrážím ven. Zprvu se těžko polyká, neboť ve staré budově není sice úplně prima, ale ve srovnání s „pohodou“ venku… Asfalt kolem je rozpálený a jako černý lepkavý nezbeda se chytá všeho, čeho může, a tak už se nedá chodit po městě bos jako kdysi dříve, když jsme ještě prožívali normální středoevropská léta. Pokud dnes někdo kráčí bez bot, spíše mu byly ukradeny, než aby je doma nechal vědomě. Vždyť komu by se líbilo chodit po podkladu zvíci 60 - 70 a snad ještě více stupňů? No - snad když za sebou máte kurz chození po rozžhaveném uhlí, tak byste si tady možná mírně lebedili, co? Rozhlížím se kolem, ale kdo nemusí, není venku a jistě ne na slunci.
Jdu dál. Právě kolem přefičela sanita rychlé záchranné pomoci. Asi jedou pro někoho, kdo se někde v hospodě příliš napil a alkohol mu rychle stoupl do cév. Možná ale další starší člověk riskoval na slunci a neodložil nákup moudře na večer či na brzké ráno. Byl tak zvyklý konat po celý život. Proč by na stará kolena měl měnit svoje postoje a přístupy? Ono se toho napovídá. Leckdo z těch více starších si pamatuje, jak několik hodin sekal trávu, obracel seno, štípal dříví a mnohdy ani nepoužíval pokrývku hlavy. A nic se nestalo. Ale dnes? Pokud něco nezmění, nepochybně riskuje. Globální tlak teplot je tady a i starý pes je nucen se učit novým kouskům, v omezenějším rámci aspoň pohledům. Jinak na něj čeká směr - z kopce dolů.
Opět mě napadlo dojít až k vodě. Tam lidé příjemné léto jistě uvítají. Bylo jich tam vcelku dost, jen se jich nějak moc válelo pod stromy a ve stínu křovisek. Že by naši spoluobčané byli tak vzdělaní a disciplinovaní a věděli, že opalování škodí lidské kůži? Když jsem se několika zeptal, ve slušnější variantě mi odpověděli, ať si z nich v nemožném vedru netropím žerty. Prý jsou rádi, že aspoň takhle přežívají. A ještě mě zpravili, že voda moc neosvěží. Vždyť vedra trvají hodnou řádku dní. Dvě opalující se slečny opodál s úsměvem prohlásily, že na něco člověk přece umřít musí. A ještě se navíc charakteristickým způsobem zachichotaly. Zřejmě tak chtěly zdůraznit svoji důležitost a jasnost postoje. Nebo cosi zakrýt, třeba nedostatečnou informovanost a/nebo neschopnost odolat společenskému tlaku na potřebu mít ne zcela bílou kůži. Podrobnosti jsem raději nezkoumal. Také jsem využil nabídky vodní plochy, ale musel jsem dát kritikům za pravdu. Pravé osvěžení se skutečně nekonalo. Možná tak nejméně metr pod hladinou. Ale jak dlouho by se tam dalo vydržet?
Návrat byl spojen s podvečerní špičkou. Vedro sálalo z ulic a domů a spíše jsem měl pocit, že jdu na směnu do pekárny. Ani kolem projíždějící poslanec, světe div se bez majáčku, se z tepla netvářil nijak nadšeně. Jízda bez blikátka by se ve ztížených teplotních podmínkách měla ocenit, chudák si jistě ve své limuzíně užil. Ale možná nás všechny převezl a měl nainstalovánu klimatizaci. Přece si stát nevezme na triko, aby přišel o někoho, kdo vymýšlí moudré věci, přijímá propracované zákony a spravedlivě se stará o chod všech procesů? No - jen pořádně ovlivnit počasí se mu nedaří. A že jsme zde měli snahy o poroučení větru a dešti. A jak dopadly či dopadli?
