Článek
Dnes odhlédneme od pohledu, je-li ve hře dostatek finančních prostředků. Tvoří samostatnou kapitolu, kterou nelze vyřídit jedinou větou. Snad jen dodám, že těžko pojede na vícedenní akci dítě, které od rodičů nedostane ani 99 Kč na filmové představení v kině. Občas se stává, že on či jeho rodiče vymýšlejí výmluvy, proč se promítání nezúčastní. Je nabíledni, že delší školní akce jsou ještě větší / peněžní / pohromou.
Jak víme, nalezneme skupinku dětí, pro jejichž rodiče problém peněz až tak neexistuje, ale ony samy jet někam mimo rodinu nechtějí. Podívejme se na přehled důvodů. Je chudý nebo pestrý? Bude asi záležet na úhlu pohledu.
První velká potíž vězí v oblasti mezilidských vztahů, byť žádné dítě si právě uvedený pojem nebude vybavovat a používat. Stačí položit následující otázky a bude nám jasněji. Jakou má pozici ve školní třídě? Jak se k němu chovají ostatní žáci a žákyně? Najde mezi nimi aspoň jednoho kamaráda? Naopak mezi nimi trpí? Nechtějí se s ním / moc / bavit? Dokonce mu dělají naschvály? Jde spíše o drobnosti? Nebo o tzv. větší věci? Dá se mluvit a psát o narušování lidské důstojnosti a dokonce o ponižování? Jestliže se jedinec má mezi ostatními opravdu špatně, jak se může těšit na dnes probíranou akci? Kdo by mu mohl vysvětlit, že tam může být vše jinak? Ale co když je typem, který prvky blízké šikanování přitahuje? Nebo co když tam jede někdo, kdo jeho nepříznivou školní pozici prozradí?
Opodál je k řešení úsek - stav dětí v tělesné a duševní rovině. Jaké jsou fyzické kapacity a výkony? A jak se jim ne/daří v psychické části jejich osobnosti? Leckdo slyšel o konkrétních příkladech, jak se dítě již první nebo až /!/ druhý večer rozpláče, protože se mu moc stýská. Jak bude nahlíženo, pokud si pro něj rodiče přijedou a před zraky skoro všech ostatních si ho odvážejí? Jak bude vypadat jejich pověst? Co se v ní změní? A jaké informace se později rozšíří ve škole? Často se najde nějaká „dobrá duše“, která…
Jiná skupina dětí nejede, neboť mají rády svoje domácí prostředí a s ním spojené výhody a pohodlí. Kupříkladu klid, jistotu, znalost místa, dobré jídlo, pocit volnosti ad. Neměli bychom zapomenout, že značný počet potomků podléhá nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Prožívají „oprávněné“ obavy. Jak přísný režim na táboře bude panovat? Co tam budou dělat, jestliže nebudou moci své přístroje používat? Co jestli kdesi v lese nebude volné připojení na síť sítí? A co trápení při turistickém pochodu či dlení někde u vody bez možnosti sledovat nějaký displej? A co kdyby nešel elektrický proud? Nebo v nočním klidu zadupal ježek? Či zachrochtal divočák? No - samé katastrofické scénáře. Doplním, že obecně by se mohlo jednat o snahu vyhnout se nepříjemným zážitkům, neúspěchu a konfrontaci s realitou. Sem bude se ještě dostat a dosáhnout na aspoň drobné informační obohacení.
Připomenu ještě pár dětí, které nevyrostly ze skutečného dětského období ve smyslu, že jim chybí aspoň základní úroveň nezávislosti, samostatnosti a soběstačnosti. Leckdo působí v duchu známého životního jevu - „mouchy, snězte si mě“. Ostatní na něj doplácejí. Zprvu by mu rádi pomohli, ale s přibývajícími hodinami a dny ho budou vidět jako zdržujícího a obtěžujícího. Nechápou, jak někdo může „být tak blbý, takový nešika, osel“ atd. Raději ať nejezdí a zůstane doma.
