Článek
Představme si, jak vypadá vývoj, když se na procházku do lesa vypraví mladá rodina. No - vlastně dnes mohou být rodiče o něco starší, než bývalo zvykem, nám zde hlavně jde, aby malé byly děti. Část z nich se zabaví posloucháním rodičovských povídaček, jak si dříve v lese hráli aj. Nebo se něco málo naučí z poznávání stromů, křovisek a výjimečně i lesní zvěře. Mezi přitažlivé akty patří, že si najdou tzv. šikovný či hezký klacek a/nebo větev a umanou si, že s ní půjdou dále. Nejlépe až domů. Rodiče, jak se dá předpokládat, nebudou prožívat radost. Následují nejrůznější slovní a další praktiky, jejichž cílem je dítě oddělit od klacku. Leckdy proces vypadá, že čím více se snaží, tím silněji na „majetku“ dítě lpí.
Nemůže si ho vzít domů, přičemž někdy by se dostal až do městského panelového bytu. Jak asi uznáme, tam pro klacky a obecně pro dřevěné kamarády není příliš vhodné místo. Ač leckdo by si mohl vzpomenout na dávnou oblibu samorostů, jak se říkalo zvláštním až bizarním výtvorům ze dřeva. Zpravidla muži je čistili, lakovali a ženy poté instalovaly na správné místo. Nezřídka na chodbě či dokonce v obývacím pokoji. Sloužily i jako dárek nebo jen pro pochlubení se návštěvě. Některé byly skutečně pozoruhodné.
A jak vypadá druhá příčina? Tady by bylo záhodno se vrátit o několik desítek roků do minulosti. Tehdy jsem prožíval své dětství na vesnici a netvrdím, že se tak dělo každý den, ale často jsem potkával staré paní, jak za sebou táhnou nějaký klacek z blízkého lesa. Často i dva nebo tři. Některé byly výkonnější a klacíky si nosily v loktuších. Kdyby snad někdo nevěděl, oč se jedná, šlo o kus dost pevné plachty, v níž se přenášely různé předměty, nejčastěji tráva, seno a právě kousky dřeva nebo šišky. Když uhodily chladnější týdny a měsíce, každý kus se hodil. Což pro řadu občanů na vesnici platí dodnes. Jak říkává jeden můj známý - kamna se neptají, odkud věc pochází. Hlavně že je či bude teplo. A příjemně…
Neměli bychom zapomenout na třetí příčinu. O jakou se jedná? Co by mohlo být v pozadí? Jsou mezi námi lidé, kteří svoje počínání skrývají. Rádi si přilepší dřevem z lesa, leč nechtějí, aby je někdo viděl, jak ho tahají domů. Nebo s daným typem činnosti nesouhlasí jistá osoba v domácnosti. Proto vykonavatel obdrží pokyny, jejichž podstatou jsou tzv. zúžené podmínky. Je mu povoleno, aby se lesní kousky používaly, ale nesmí být vidět, že se nesou nebo vezou domů. Proto se aktér vypraví do lesa o něco dříve, než se začne šeřit a klacky si připraví na kraj lesa. Jakmile přijde tmavá hodina, začne s přesouváním domů. Nebo odejde mezi lesní stromy dříve a na pokraji si vytvoří zásobu, kterou přemístí později za tmy na vlastní dvorek. Nebývá moudré ponechávat depozitář se dřevem dlouho na místě. A bez dozoru. Někdo by ho mohl využít ve vlastní prospěch. Což se děje.
Ze znalosti vesnických poměrů dodám, že lidé sice navečer vysedávají u TV obrazovek, dnes častěji mívají zraky upřeny na displej mobilního telefonu, avšak na vsi stačí jeden, aby šel v tzv. nestandardní čas odněkud někam, dotyčného spatřil a informaci rozhlásil. Což se rovněž děje. Často za pomoci elektronických cest. Je třeba jít moderně s dobou, že? A tak bývá v části případů - zavčas a hojně - zpraven i jedinec, který nikam ven ani nos nevystrčí. Navíc pobaví ostatní, kteří se věnují stejným pasivním aktivitám jako on. Leckdo doplní poznámku, že by nic takového nedělali. Možná by si na svá slova měli vzpomenout, až na ně přijdou kritičtější chvíle. A ony skoro vždycky přijdou.
