Článek
Mnoho lidí ho zná a chápe jeho význam a přínos. Být informován se hodí, byť někdy se musíme vyrovnat s nepříjemnou informací. Třeba o zpoždění našeho spoje. Asi nikdo ji nebude poslouchat se zalíbením. Uvědomme si ovšem, že kráčí o kladnější zprávu, než kdybychom byli nuceni kvůli nahlášené bombě vyklidit celou nádražní halu. Ač se později může zjistit, že šlo o telefonát jedince, který se vlastní vinou nudil a cítil „potřebu zpestření života“.
Proč se moje myšlenky vydávají naznačenou cestou? Zdůvodnění je docela prosté. Žáci a žákyně se pohybují po škole a ve velmi malém rozsahu dbají pokynů dospělých osob, ať již máme na mysli příslušníky pedagogického sboru, školníka či jiné, které jsou zde zaměstnány. Leckdy nepomáhá ani zvýšený hlas, snad ještě na prvním stupni. Jenže už v půlce působení na něm vidíme a slyšíme, jak hojně děti začínají vystrkovat pomyslné růžky. Jako kdyby závodily, kdo bude reagovat lhostejněji? Či zlobivěji? Nebo se příčina nachází v nevychovanosti a v neschopnosti a taktéž v neochotě zvládnout vlastní prožívání, myšlení a chování? Těžko sdělit. Vše uvedené se velmi obtížně poměřuje a zjišťuje. Kéž by děti fungovaly jako ingredience v kuchyni, kde nám pomohou vyzkoušené a platné recepty, případně rady na internetu.
Podstatou návrhu je, že se bude často a vícekrát za sebou vysílat určité sdělení, které bude mít složku informativní, upozorňující, motivační a výstražnou. Nemusejí být vždy všechny uplatněny najednou. Když jsem tak chvíli nad nádražní variantou uvažoval, po vcelku krátkém čase mě napadlo ještě lepší řešení. Kloním se k názoru věc trochu posunout tak, že více by se vyplatila forma sdělení z nejmenovaného místního supermarketu. V nich jsou vytrvale reprodukována, protože je badateli změřeno, že se daný způsob aktivity vyplácí. Proč bychom se stejně dobrého výsledku nemohli dobrat také ve škole? Mimochodem - jak by se tu uplatnila osvědčená životní moudrost - „stokrát nic umořilo osla“? Kolik bychom museli využít opakování, aby si dítě utvořilo pocit a lépe postoj - „než abych to pořád poslouchal/a, radši se na ty blbosti vykašlu a budu se chovat slušně“. Jinak by se dalo napsat, že kráčí o přesun od přirozeného k normálnímu chování. Analogií je zavést více ohledu, když se ocitnu mezi lidmi. Jsem-li zcela sám a mimo dohled lidí, mohu sebeovládání snížit.
Zajisté, pustíme si do éteru dopředu promyšlené a cílené věty, výborně, avšak je třeba přemýšlet nad účinností. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici podklad, který potvrzuje též naše osobní zkušenost - leckdo přestane vnímat, co se vícekrát opakuje. Jeho mysl se chvíli brání, ale postupně se vzdá a otupí. Jedná se o přirozený proces, kvůli kterému bychom se na děti neměli hned zlobit. Vždyť my ho využíváme také. Třeba ve vztahu ke kolegům a nadřízeným v práci. Na druhé straně platí, že vysílaná sdělení se lidem natolik obrazně napsáno zažerou pod kůži, že pod jejich vlivem opravdu jednají. Proto se vysílají reklamní sdělení, často zvýšeným hlasem a podmalovány hudbou. Vše se ví. Máme se těšit, kdy bude princip nádražních a supermarketových hlášení zaveden do školy? Doposud už tak dost početná skupina zaměstnanců a zaměstnankyň, kteří jsou nuceni je poslouchat celé dny, by se rozšířila o příslušníky pedagogického sboru. Je otázkou, jestli by dopad na ně nakonec nebyl silnější než na tzv. potřebné adresáty, tj. na žáky a žákyně.
PS: Nebylo by více účinné, kdyby se vymyslela šikovná aplikace na základě využití možností moderních informačních a komunikačních technologií? Napadají mě zasílané větičky - „chováš se správně?“, „kolikrát jsi zlobil za poslední hodinu?“, „řekneš doma, koho jsi dnes slovně obtěžoval?“, „komu doma řekneš, že jsi dnes strkal do dětí, štípal je, škrtil a zastrašoval je?“, „přiznáš se, že jsi spolužákovi snědl svačinu?“ atd. Podob obsahu by se našlo dost. Autoři by je mohli hezky graficky ztvárnit, aby tzv. šli s dobou. Děti jsou mimo proces učení velmi vnímavé a vynalézavé. Žel především tam. Jak ale budeme před sděleními chránit hrstku dětí, jejich chování je v pořádku? Mohly by se cítit být ponižovány a až šikanovány…
