Článek
Někdo by mohl být hned hotov. Půjde zajisté o věci jako odpadky různého druhu. Dnes už se tolik neděje, ale dříve bylo žel docela běžné, že jsme se v lesích potkávali se skládkami, nejčastěji na okrajích. Sám si jich několik pamatuji. Pokud mě paměť neklame, dalo se v nich najít ledacos, ponejvíce použité a již nepotřebné nádobí, prázdné konzervy, sklenice, střepy, kabely, dráty, polámaný nábytek, části nářadí aj. Možná se kdosi doslechl, že se tam mohly nacházet i horší předměty. Pravda, část z nich mohla posloužit dětem k jejich hrám. Ne všechny byly od rodičů poučeny, aby se určitým místům v lese vyhýbaly. Málokdo se choval úzkostlivě jako dnešní matky a otcové. Což se projevuje neustálou kontrolou, napomínáním a upozorňováním. Na druhé straně žel platí, že málokdo z rodičů si najde čas, aby svého potomka pořádně vyposlechl. Ne ve smyslu výslechu. Jde spíš o snahu více vědět o jeho názorech, pocitech, přáních, obavách, úmyslech a cílech.
Vraťme se však rychle do lesa. Podíváme se ještě na jiné obrazy. Téma mě napadlo po nedávném velmi silném dešti. Co vše do lesa spláchl! Jak si leckdo vzpomene, padaly provazy deště. Aspoň v našem teritoriu. Dokonce se dostalo se svými úhrny do zpráv. Kolem domu se vytvořila říčka, která dravě stékala z nedalekého vršku. Betonovou podezdívku pod plotem sice nepřekonala, přesto budila respekt. Pochopitelně by se v případě nutnosti dala přebrodit, ale kdo by do silného deště šel, když nemusí? Asi je zbytečné dodávat, že voda byla velmi kalná. Právě zde se nachází spojitost s lesem. Voda tekla ze zalesněného kopce tak silně, že s sebou nesla hodně tradičního lesního materiálu. K němu přidala další kousky z okrajů vozovky. Leccos pak zůstalo na obecních komunikacích.
Mohlo by se zdát, že tady na průnik nepřátelských prvků do lesa nenatrefíme. Leda obráceně. Stačilo se však po ukončení mohutné závlahy projít na opačný konec lesíka. Na něm se rozkládá malá vesnička a od ní se naopak vše, co stálo zrychlené vodě v cestě, dralo do lesa. Spousta kamení, bláta, štěrku, písku, listí, větviček, ze stromů sražených plodů, částečně i drobných lidských odpadků atd. Podle mého odhadu se jednalo o pár desítek kilogramů. V době mého výskytu tam pracovala jedna paní. Měla u sebe kolečko a lopatu a zastihl jsem ji asi tak v polovině počínání. Vodou dopravený materiál odvážela zpět do kopce vzhůru, aby jím zaplnila vodou vymleté otvory. Někde činily až patnáct centimetrů hloubky. Ke svému konání měla dobrý důvod, nejen ryze ekologický. Záplaty se hodily pro umožnění či ulehčení přejezdu aut jejich rodiny. A také se deštěm poznamenaný terén stal dost nebezpečným úsekem pro lesní cyklisty, které tady můžeme občas potkat. Dalo by se napsat, že po bouři nahoře paní vyvolala trochu bouře ve svých svalech. Ale kráčí o spekulaci, třeba je tak trénovaná, že tělesnou zátěž vnímá kladně a jako výhodnou příležitost pro trénink - a bolest ani nepřijde.
Jako poslední podoba průniku nepřátelských prvků do lesa mě napadá „návštěva“ cizích rostlin a živočichů, z nichž část nazýváme škůdci, parazity a také invazivními druhy. Kromě velmi známého bolševníku tu běží o zvířecí jedince z jiných částí světadílu a dokonce z nikoli našeho kontinentu. Leckdy v lese vznikne paseka, aniž by ji kdokoli vytvářel formou kácení stromů.
Odkazy, které s tématem souvisejí a mohou pomoci:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-proc-je-nejvice-vetvi-na-kraji-lesa-100060
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-behem-chvile-zmizelo-deset-let-usili-166220
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-lesni-remiza-47093
