Článek
Tak máme krásné a vysněné léto. Však jsme se na něj po podzimních plískanicích a zimních nepříjemnostech něco načekali. Jen se mi zdá, že v posledních letech přichází nějak netradičně, třeba příliš brzy nebo moc pozdě a v jakýchsi náhlých návalech. Ale třeba jde jen o mylný dojem. Poslechl jsem si čerstvou příznivou předpověď počasí a zanedlouho vyšel ven do rušného provozu matičky stověžaté. Šel jsem stínem, protože jsem chtěl své tělo ušetřit bodajících paprsků. Uvažuji, jestli jsem zcela v pořádku, když nevelebím slunce. Nestačil jsem se však divit stavu kolem sebe. Nebyl jsem totiž sám. Lidé se tísní v přístřešcích zastávek MHD a stín vyhledávají i mimo ně. Proč se schovávají? Proč nikdo nestojí na sluníčku? Žádné úsměvy a radost. O nadšení ani nemluvě.
Redaktor před několika minutami tvrdil, že dnes je velmi příjemných 28 stupňů Celsia. Navíc sliboval, že zítra bude ještě o něco lépe, protože teplota poskočí o další dva stupínky nahoru. A v následujících dnech má být ještě „lépe“. Usoudil jsem, že jsem narazil na „nesprávné“ lidi, když se příjemnému letnímu počasí vyhýbají. Pomohl mi kolega v práci, který s chvějícím se hlasem oznámil, že jeho matka včera zkolabovala v obchodě. Kvůli horku prostě nedokončila nákup a ocitla se mezi dočasně pracovně neschopnými. Vzpomněl jsem si na zprávu z podobného soudku, kdy v dceřině třídě v červnu zrušili odpolední vyučování. Prý je příliš velké vedro, větrání nefunguje, nedá se dýchat a hrozí, že se pedagogům, studentům a studentkám udělá špatně. Navíc se stejně nikdo nedokázal soustředit. Jen tak uvažuji, jak budou postupovat někdy v budoucím zaměstnání.
Jdu dále ulicí. Vzduch se ani nepohnul a stále vládlo příjemné rozhlasové a televizní léto. Z oken na mě zuboženě hleděli vysílení starší lidé. Ani nemusejí chodit do práce, aby byli unaveni a potáceli se v bezmoci a na pokraji nemoci. O zdraví ve smyslu tělesné a duševní pohody, jak zní oficiální definice WHO/SZO, se určitě mluvit nedá. Horko netěší ani jejich věrné zvířecí společníky. Psi a kočky a další domácí miláčkové jen bezmocně polehávají a oddechují s vyplazenými jazyky. Nějak nestačí odvětrávat nápor vysoké teploty. Jejich přirozené cíle k dobývání v podobě koček a myší je vůbec nezajímají. No - kdyby snad myš sama přišla, tak… Ale v horku lézt na strom a číhat na ptáčka? Dejte pokoj! Šelmovitost se vytrácí. Navíc po sobě mazlíčci zanechají zbytky, kde na ně potřeba přijde a nikoli kde jsou svými páníčky vedeni a navyklí. Ani ptáci nezpívají, jak by se od nich dalo běžně čekat.
Pod nejmenovaným ctnostným státním úřadem jsem z otevřeného okna vyslechl několik ne příliš slušných poznámek na téma - „kdo má v tomhle vedru pracovat, když zaměstnavatel stát nezajistí pořádné podmínky“. Kritik měl na mysli asi klimatizaci. Navíc si postěžoval, jak jsou na tom ženské okolo dobře, když mohou chodit po chodbách a kancelářích s holýma nohama a v pantoflích, zatímco on je nucen nosit plné boty, mít ponožky a dlouhé kalhoty. Ani kravatu si nesmí sundat. Přemýšlím, kdo se vlastně těší na takové příjemné léto? Nějak jsem měl smůlu a nikoho jsem neviděl. Úsměvy a nadšení mi jaksi chyběly. Možná jsem zabrousil na špatná místa. Co takhle vyrazit k vodě! Tam přece bude vyznavačů horkého léta habaděj. Bylo, ale spousta jich pro jistotu ležela - zase jen ve stínu.
Vrcholným zážitkem putování za dopady tepla se stalo krátké setkání se známou tváří z televizní obrazovky. Ani ona osoba neměla radost z vlny veder, zejména když tramvaj zastavila a přeteplalý vzduch uvnitř se ani nehnul. Když jsem zkritizoval horko a připomenul s ním související potíže, dostalo se mi vřelého souhlasu. Potvrdila, že je to dnes doslova na mrtvici a vůbec nevypadala na příjemně naladěnou. Jak by člověk lehce propadl omylu, když z „bleskových“ a dříve i „superových“ novin a z různých dřívějších hogofogovských a práskovských a jim dnes podobných pořadů získá téměř nezvratný dojem, jak všichni milují léto, celý rok se na něj těší a jsou jím doslova nadšeni. Prý čím je tepleji, tím pro herce lépe. Po setkání s onou osobou si myslím, že všechno je možná ve skutečnosti trochu - možná i více - jinak. Jen mám obavy, aby to tak nebylo i s naším vstupem do EU, jehož jubileum jsme nedávno oslavili. No - leckdo si ho spíše jenom připomněl. A uvidíme příští léto.
