Článek
Dnešní nadpis vypadá a možná signalizuje, jak si někdo z vyznavačů a obdivovatelů reklamních pořadů a šotů zařídí, aby je dobře slyšel - právě i na záchodě. Možná se mu tak zalíbily, že bez nich nemůže být. Jaká je skutečnost?
Nejdřív bych si dovolil zmínit, že nosičů reklamy je několik. Jestliže odhlédnu od konkrétních osob, jedná se o předměty jako tabule, sloupy, stěny, střechy, ploty a billboardy. Reklama nás ovlivňuje a doslova na nás útočí také z médií, ať již budeme mít na mysli TV, rozhlas, internet či noviny a časopisy. Pilní čtenáři by nesporně dodali, že někdy v její záplavě dá docela práci najít texty a obrázky, kvůli nimž především si tištěné materiály pořizovali. Pro komerční TV v neposlední řadě platí, že vysíláním reklamy se čas setrvání u vybraného pořadu protahuje skoro na dvojnásobek. Všichni bychom si proto měli rozmyslet, zda jde o naši svobodnou volbu. Komu je jeho čas drahý - a skoro všichni si stěžujeme na nedostatek -, vybere si patrně jinou cestu. Základním přístupem k uvažování je - kolik a čeho ztratím a naopak získám.
Reklama na záchodě se zdá být vrcholem nevkusu a neslušnosti. Člověk by chtěl mít a měl by mít klid aspoň tam. Je však pravda, že část lidí si rovněž sem nosí svoje mobilní telefony a další prostředky, které je mohou rozptylovat. Někdo však může mít pocit, že pokud si zde stačí přečíst kus novin a/nebo knihy, efektivněji využil svůj čas. Není spokojen, když jen sedí a tlačí. Neměli bychom zapomenout na další dvě skupiny lidí. Jedněm reklama skoro vůbec nevadí a nevnímají ji. Nemají dostatek informací, a tak nevědí, že se v jejich mozku i tak ukládá. Aspoň se ale necítí být obtěžováni. Prostě si na ni zvykli a nevidí ji jako problém. Druzí ji naopak vnímají. Ač vysedávají na WC, stejně mají pocit, že jsou součástí dění a o nic nepřijdou. Jiní na ně myslí. Možná i v dobrém? Pokud v obchodě hlásí snížení cen na úseku masa a pečiva, mohou svou vylučovací povinnost urychlit, aby nezaváhali. Jsou rádi, že někdo jiný o ně pečuje po informační stránce. Nejsou mu lhostejní!
Pro úplnou informaci dodám, že občas se na záchodě dostaneme do poměrně obtížné situace. Asi nebude úplně vhodné ji podrobně popisovat, a proto se omezím na konstatování - moc se procesu nechce a je spojen s jistým napětím a bolestmi. Pak může být i protivná reklama vnímána jako docela hezká záležitost. Až se vypořádáme s aktuálním problémem, půjdeme si nabízené zboží koupit a odměníme se. Půjde jako vždy o úhel pohledu. Jak nám napovídá a současně potvrzuje prověřená životní zkušenost - vždy je něco za něco. Jiná nám říká, že všechno někdy končí. Jenže u reklamy jaksi neplatí. Výrobci a zejména obchodníci chtějí své zboží a služby prodat a dělají mnohé, aby se tak stalo. Neúnavně. I otravně a vlezle.
Nejen od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí slýcháme, že v současnosti přijímáme příliš mnoho informací. Experti změřili, že dnešní člověk je nucen za pouhý jeden měsíc stihnout zaznamenat a zpracovat rozsah, který před pár stoletími odpovídal za celý život. Zdá se, že jde o neuvěřitelný podklad. Přesto je pravdivý. Ba možná se čas dále snižuje, neboť lidé začínají data konzumovat v ještě širším rozsahu než dříve. Stačí se podívat kolem sebe. Zatímco dříve noviny četla určitá skupina, na displeje dnes po relativně dlouhý čas hledí skoro všichni. Jdou po chodníku a ani se nedívají, kam šlapou a do koho vrážejí.
Zásadním problémem však není růst počtu a rozsahu dat. Ten se skrývá v naší hlavě. Navzdory několikanásobným nárůstům informací se vzhled, funkčnost a kapacita mozku nijak nezměnily. Jak bychom vzrůst řešili například v oblasti pěší chůze? Naše tělo a jeho jednotlivé součásti se taky nezměnily. Snad jen že dosahujeme oproti předchůdcům vyššího vzrůstu. Příspěvkem do debaty pak je, zda je naše chůze vzpřímená, když chodíme velmi často skloněni nad displej. Že by se tu rýsoval návrat k polovzpřímené chůzi, kterou jsme před stovkami tisíc let opustili? Nevím, ale dokážu si představit, že moje myšlenky a úvahy někdo může považovat za reklamu.
