Článek
Patrně se shodneme, že k ní občas dochází. A že se řadí mezi spíše obtížné úseky lidské činnosti. Proto ji málokdo rád vyhledává. Podobně jako nekvalitní stravu. Je-li s ní konfrontován, nechá se slyšet kritickými slovy u stolu, ale na odpovídajícím místě „raději“ nic neřeší. Někomu se třeba nezdá donesené pití. Vidí ho jako podměrečné, moc zakalené, bublinkaté nebo naopak je něčeho málo. Ví však, jaký je správný vzhled, postup a míra kvality? Nebo je kritizující na úrovni štamgasta, který je ochoten a schopen poradit reprezentačnímu trenérovi sestavu pro nejbližší kvalifikační střetnutí? Jak bude zaručena kvalita? No nijak. Často půjde o plácnutí do vody.
Leckdo by v restauraci mohl provést cosi jako sběr kladných bodů. Zastal se ostatních a zařídil nápravu. Nebo si také může vysloužit kritické připomínky. Mohlo by jít o dopady a prohlášení jako - „tam už se nemůžeme ukázat, když ses tam tak rozčílil“, „co si o nás pomyslí?“. Nebo naopak - „jistě si nás zapamatovali a příště nás budou obskakovat jako královskou rodinu“.
Reklamující osoba nejspíše bude prožívat obavy a strach. Třeba pocit pobytu na křižovatce. Mnohý jedinec s těžkostmi vydělává své finanční prostředky, a tak klidně přikývneme konstatování, že si za ně zaslouží příslušnou kvalitu. Neúplné jídlo by mohlo být považováno třeba za svetr bez rukávu. S ním bychom se uspokojili? A smířili? Cosi by chybělo. V obchodě s textilem se proces zdá o něco jednodušší. Přitom právě o vnitřní orgány bychom se měli více starat. Zkusme děravou ponožku srovnat s nedovařenými knedlíky a brambory, zcela rozměklou rýží, velmi šlachovitým masem atd. Ještě jste nikdy neměli zážitek s tzv. špatnou kávou?
Reklamace jídla se nemusí týkat pouze veřejné restaurace. Jak se budeme na proces a jeho výsledek dívat doma? A během návštěvy? Řada lidí má poznání a zkušenost, že na vyzvání - a někdy i bez něj - vychválí autora/ku předložené krmi, aniž by byli přesvědčeni o úplnosti a/nebo pravdivosti svých tvrzení. Leckdy se přetvařujeme. Proto nezapomínejme na výskyt a fungování psychologických hledisek a mechanismů. Jsou s námi velmi silně spjaty a nemůžeme jim utéct. Maximálně je mít pod kontrolou a občas je dotlačit, aby pracovaly pro nás.
Dovolit si mít výhrady k domácímu jídlu bude též vyžadovat odvahu. Přesto v části domácností můžeme být svědky kritiky. Poměrně často mívá podobu sebekritiky autorů a hlavně autorek. Kdybychom rozklíčovali poznámky a povzdechy, leckdy za nimi najdeme touhu po zvýšení pozornosti a po ocenění. Jako kdyby ona osoba myslela a jednala podle algoritmu - „nasypu si popel na hlavu a někdo si jistě všimne, že jídlo je v pořádku a pochválí mě“. Ač patří naše komunikační akty do každodenních podob chování, přesto se nemůžeme označit za dokonalé jedince. Někteří žel ani za průměrné. Řada vařících neunese ani poznámku - „chtělo by to trochu osolit“ a „ještě bych to byl drobet povařil“. Často se vnímá jako útok na sebe a nezřídka vyústí v konfrontaci. Při ní padnou výroky jako - „když jsi tak chytrý, tak si to příště uvař sám“, „já se tolik namáhám a on/a si bude ještě otevírat hubu a kritizovat“, „já tady vlastně vůbec nemusím vařit“ a „když se ti to nelíbí, klidně se přestěhuj k mamince“ apod. Je nabíledni, že jsou výrazem neadekvátního postupu a rozhodně nepovedou k rozvíjení dobrých vztahů. Reklamace jídla proto vystupuje jako věc nadmíru ožehavá.
Optimální by zajisté byl pozitivní závěr. K němu nebude snadné se dostat. Člověk by si měl ujasnit, co je jeho prioritou. Co vlastně získá? A co ztratí? Jak budou vypadat jeho pocity?
