Článek
Téma, o němž již bylo tolik napsáno. A zřejmě ještě bude. Možná dosud neznáme všechny úhly pohledu. Pokusím se proto něco málo ještě nabídnout. Nemusí se hodit každému a všechno, ale předkládám ho jako možnost k zamyšlení.
Děti si své rodiče nevybírají. Známá pravda. Mnohdy jsou na ně hrdé, jindy naopak. Některé tyjí - bez studu a uvažování - z jejich peněz, věhlasu, úspěchů a pověsti, jiné se za ně stydí, nehlásí se k nim, nebo ne aspoň veřejně, a zlobí se na ně. Můžeme tady vysledovat nestejný stupeň ne/oprávněnosti. Příklad? Děti slavných rodičů bývají středem zájmu veřejnosti. Na jedné straně výhody, privilegia a zaručená publicita, na straně druhé sledování osobami z médií a neustálé srovnávání s kvalitami a úspěchy rodičů. S ohledem na dobu se však někdy srovnává s nesrovnatelným. Našli bychom dost vysoký počet ovlivňujících prvků. Je jasné, že ne každý se s tlakem vyrovná a ne jedno dítě tohoto typu se ocitá v napětí a prožívá zátěž a leckdy i stres. Mnohé trpí spoustou komplexů, nevěří si, pochybují, že dokážou co jejich rodiče, někdy ani z poloviny. Tlak je tím větší, když samy chtějí moc a moc dosáhnout nebo si dokonce dávají ještě větší plány. Patrně by bylo užitečné se zmínit o nastavování kritického zrcadla. Ale kdo tak učiní? A kdo o něj má opravdový zájem?
Je vždy otázkou, jaké jsou jejich vlohy a schopnosti, motivace, vůle, vytrvalost, ctižádost, kázeň, houževnatost a jiné vlastnosti, které se na dosažení úspěchu velmi podílejí. Určitě má vliv okolní prostředí, kdy jim buď více přeje, přimhouří oči, pomůže a zohlední jejich původ, nebo naopak hází klacky pod nohy, postup vpřed různě komplikuje, bagatelizuje jejich úspěchy apod. Za vším můžeme hledat individualitu člověka. Když vstupují do vztahů s jinými lidmi, jsou opět velice ostře mediálně sledováni a čím je vztah a působení bouřlivější, tím vyšší pozornosti, úvah a spekulací se jim dostává. Není divu, že se jejich život a vztahy s lidmi vyvíjejí nestandardně, podléhají různým pochybnostem, jsou zveličovány chyby a nakonec dochází k rozchodům, rozvratům a neštěstím. Tak vypadá opačná strana slávy, obdivu a popularity. Úplnou informací je, že skutečnost může být leckdy ve srovnání s mediálním obrazem rozdílná.
Máme i jiné skupiny rodičů a dětí. Jsou tzv. normálními. Zřejmě nikdy se nedostanou do médií. A i přes fakt, že by se mohli hodně snažit a dosáhnout i lepších výsledků než osoby uvedené výše. Jinými slovy žijí v šedi průměru, který skoro nikoho nezajímá. Leda tak jednou za několik let politiky. O jejich hlasy jistě stojí, neboť jich je mnoho a jejich hlasy mohou hodně znamenat. Proběhnou volby a vše se vrátí do původních šedavých kolejí. A je klid. Ale opravdu? Leckdo z nepovšimnutých touží po povšimnutí. Třeba i po troše slávy. Cest může být docela dost. Třeba od výborných studijních výsledků přes úspěch ve sportovním oddílu až po nereprezentativní prvky jako narušování vztahů se spolužáky, drzé chování vůči vyučujícím, snaha rozvrátit výuku, zvyk nepsat domácí úkoly, nepřipravovat se do školy apod. V horší a smutnější variantě někoho přepadnout, něco zničit. Asi není nutné pokračovat. Stačí se podívat do odborné literatury na oblast výchovných deficitů a juvenilní delikvence. Pak můžeme být svědky procesu, jak se z původně normálních dětí stávají poněkud ne zcela normálními.
Dnešní doba je v dané spojitosti velmi nebezpečná. Je jen několik malých krůčků k silným příkladům. Snad ještě kratší je cesta k relativně razantní medializaci. Když dříve dítě uklouzlo po banánové slupce, málokdo se o nehodě dozvěděl. Chlapec dal svou příhodu k dobrému mezi pár kamarády, společně se zasmáli, poplácáním po zádech ocenili jeho „chrabrost“ a modřiny a šlo se dál. Dnes netrvá dlouho a událost může shlédnout několik / i desítek / tisíc lidí, kteří se na síti pohybují. Lze přidat nevhodný komentář, který nevychází z pravdivých tvrzení, další si přisadí, ať už chlapce zná a má na něj lidově řečeno pifku, nebo se mu líbí škodit a chce někoho tzv. odrovnat, protože má dnes nedobrou náladu. Příhoda začne žít vlastním životem. Náš „hrdina“ pokračuje směrem k největšímu nemehlu, debilovi, kreténovi, jakého kdy svět viděl atd. Dál si dění jistě domyslíte sami. Jak se dlouhá léta správně tvrdí - opatrnosti nikdy nezbývá. Dnes aby se člověk bál něco udělat. Vlastně - spíše aby ho při něčem nenatočili. Tak by mohla znít / další / výzva pro dnešní rodiče a jejich děti.
