Článek
Bylo by patrně zbytečné se dlouze rozepisovat, jak silný vliv mají matky a otcové na svoje potomky. V nízkém věku se jedná o úplnou péči, poté velmi silné usměrňování, které jen postupně klesá. Část rodičů se svého vlivu nechce vzdát, a proto své děti kontrolují i ve vyšším věku. Jaksi pozapomenou, že jim zatím vyrostly. Povšimněme si, že část kroků už lze jen stěží označit jako správné a důstojné. Bez nadsázky lze napsat, že jednotliví rodiče ze sebe vyzařují určité poselství, které má na jejich děti nesporně velký vliv. Ne vždy jen kladný.
Nedávno jsem narazil na případ, který sice není zcela originální a výjimečný, ale může nám jako ilustrace dobře posloužit. Podle plánu se jistá matka měla dostavit na kontrolu se zuby svého syna. Dojeli autem až k místu působení MUDr. X., ale tady zjistila, že pro jejich auto jaksi není místo. Proto zaparkovala na chodníku. Důvod byl velmi prostý - jeli na poslední chvíli a navíc byla všechna místa v blízkém okolí opravdu obsazena.
Jaké dala svému synovi poselství? K čemu ho navedla? S vysokou pravděpodobností ho poučila ve smyslu - „dodržování hranic a pravidel je sice důležité, ale když je potřeba, tak je lze porušit“. Nějak účelově ohnout. Někdy se argumentuje děním „v dobré víře“, konání pro „dobrou věc“ či „s dobrým úmyslem“. Jenže co je dobré na vjetí na chodník? Ještě by bylo třeba zjistit, zda se na něm někdo pohyboval či nikoli. Avšak i kdyby byl prázdný, je pro auta zapovězen, pokud není dopravní značkou stanoveno jinak. Kdyby se matčino konání rozšířilo, vlastně by nemusela zastavovat na stopku, když zrovna nic nejede, případně přejet železniční koleje, protože vlak je asi dost daleko. Podobně by se chodci mohli potulovat po městských ulicích a překážet automobilům. Jistě věříte jako já, že by z nich řidiči měli velkou „radost“, zejména v čase dopravní špičky.
Zajímavý je hlubší rozbor případu a srovnání s jinými jevy, které by zde mohly nastat jako třeba nájezd na trávník, do kytek, vymlácení oken aj., neboť zde by se už objevila škoda. Pokračovat by se mohlo hned několika konkrétními příklady ve škole, kde si někteří žáci a žákyně rovněž pravidla upravují podle sebe. Možná se bude dost blížit pravdě, když napíšu, že si je ohýbají po vzoru chování a konání dospělých a nejčastěji svých rodičů. Proto je třeba si na vysílaná poselství dávat velký pozor.
Jak by mohlo vypadat správné řešení? Především je potřebné si ujasnit, jaký máme cíl a co chceme dělat. Poté si promyšlenou činnost správně naplánovat, což v našem „zubním“ případě znamená, že je třeba na příslušnou činnost vymezit určitý čas. Právě jízda na klasickou poslední chvíli je naším novodobým nešvarem - vedle mnoha dalších. Mít časové rezervy znamená menší zátěž pro náš organismus. Samozřejmě je možné jít i pěšky. Já ale vím, že i 300 metrů je pro někoho nesmírně daleko. Rozhodně lze použít služeb a možností MHD. Potíž s parkováním odpadá a navíc jde o levnější variantu dosažení cíle. Ano, je někdy méně pohodlná. Na druhé straně člověk za provoz nenese osobní odpovědnost. Hluku města a dopravy se stejně nevyhne.
Jen se musí vynaložit o trochu více času. Ten skoro každému chybí. Co kdyby si jako úkol a námět vzal, že kriticky přezkoumá svůj denní režim? Analogií je prověření rodinného domu termokamerou. Hned se vidí, kudy teplo uniká ven a je možné přijmout adekvátní opatření. Podobný krok se k použití nabízí také zde. Znám pár lidí, kteří ho vykonali. Byli docela zděšeni, kolik času a kde a na čem a s kým promarní. Nyní už si svůj čas řídí jinak, pečlivěji plánují, nezavzdušňují se, ale stíhají a dosahují svých cílů, navíc docela v klidu. A zkusíte nyní odhadnout, jaké poselství vysílají svým dětem?
