Článek
Leckomu by v hlavě naskočilo několik myšlenek a podob. Zdá se, že leccos bude obdobné až stejné, ale někde půjde o spíše větší než menší rozdíly.
Díval jsem se z balkonku pokoje dolů na posezení v restauraci. Je jasné, že když člověk má ubytování v uvedené konstelaci, nebude ho zpravidla čekat nic nadměrně příznivého. Myslím bez hluku. Nicméně všechny chvilky a děje nemusejí vypadat špatně. Úplný klid po uzavření provozu je ovšem nejlepší. Lidé jezdí na dovolenkové pobyty z důvodu, aby si odpočinuli. Ponejvíce si přejí klid - a aby se jim nepřihodilo něco nehezkého.
Místo dalších spekulací se podívejme dolů do provozovny. Právě ji poctila návštěvou jedna rodina. Složení je relativně pestré. Dvě starší osoby vypadají na babičku a dědečka. Zdá se, že role mají rozděleny. On je potichu a houpe kočárkem. S ohledem na velké teplo je velmi málo oblečen, jen v krátkých kalhotách. Prostřednictvím pohybu s dítětem se mu dost oklepává část těla, kde možná kdysi byly a působily prsní svaly. Nyní se chvěje spíše kůže s trochami tuku. Babička nic nedělá, tím hlasitěji se ovšem projevuje. Vedle ní sedí z každé strany dítě, zřejmě vnuci. Oba jsou přísně sledováni a průběžně dirigováni. Jejich tváře mnoho radosti neprojevují. Ani se nedivím. Zdá se, že nemají skoro žádný prostor.
Důvodem je, že všem svou hlasitostí vévodí mladá žena. V rukou třímá předmět, který je velmi podobný chytrým mobilním telefonům. Neurčuji ho přesně proto, že rukama dost pohybuje a vzdálenost je na konci mého ostrého vidění. Rozhodla se mu věnovat více než živým lidem. Průběžně komentuje dění - možná na sociálních sítích, snad sjíždí zpravodajské servery a čte nejzajímavější nebo všechny názvy článků. Nedivil bych se, kdyby část z nich zevrubněji rozebírala. Všichni jsou tak aktuálně zasvěceni. Uběhne řada minut a nic se nemění. Lidé z ulice jsou jejími slovními plody zasaženi také. Navíc mluví moc rychle, což je doplněno šermem - nikoli šarmem - rukou.
Rodinnou sešlost doplňuje ještě jedna mladá žena. Sleduje přístroj také, ale zapojuje se zřetelně méně. Má patrně nižší roli ve společenství. Stůl doplňují další dvě děti. Na čele sedí mladý muž. Jenže čestné místo zaujímá spíše náhodou. Do ničeho nevstupuje a k ničemu se nevyjadřuje. Se zvýšenou pravděpodobností nepůjde o jeho rodiče, takže nebude hrát nijak významný houslový part. Asi je se svou pozicí smířen, neboť oči má upřeny na placatého elektronického kamaráda, který mu vydatně pomáhá přežít nevýhodnou konstelaci. Proč by se k někomu a něčemu, co se probírá, vyjadřoval, když ho nebudou brát moc v potaz? Navíc si projde celé sportovní zpravodajství. Kdyby se snad vyskytlo příznivé uspořádání, tj. děti budou umírněné ve svých požadavcích, manželka či partnerka se dostane do kladného naladění, mohl by se v jiné restauraci setkat s kamarády. Kéž by alespoň na chvíli se šlo vzdálit. Tam se může vyjadřovat svobodně. Svoji pozici má vypracovanou, a ještě k jejímu zpevnění může přispět právě znalostí sportovních zpráv. Nastuduje si výsledky všech fotbalů, pochytá pár pěkných momentů, spory kolem použití prostředku VAR, dále kdo z hráčů aspiruje na nejpovedenější branku týdne, měsíce atd. Prestiž stoupá. V neposlední řadě je v rodině třeba šetřit silami. Nikdo neví, v co se překlopí či zvrhne jakékoli setkání.
A pozor. Máme radikální zvrat na scéně. Čas trhnul oponou. Žena na chvíli zmlkla, poněvadž se pustila do jídla. Též ono se stává předmětem hodnocení. Jak se kdo a co zvěční a komu se snímek pošle? Zvuk odsouvaných židlí ve spojení s jejich odchodem se málem blíží pověstné rajské hudbě.
