Článek
Nedávno jsem se zmínil o jejich přístupech a praktikách. Od cukrářů přes pekaře až po prodavače tzv. větších předmětů. Na ně se dnes také podíváme. Je cenné získat více pohledů, obohatit se a posléze se rozhodnout pro vlastní cestu.
Rodiče by rozhodně měli svoje děti nějak odměnit, aby uznali jejich zásluhy a výsledky a motivovali je do příští studijní sezóny. Nicméně se jedná o oblast, kde se nemá postupovat tzv. slepým postupem. Mám na mysli konstelace, kdy dospělí jedou rychle kupředu ve svých zónách a koridorech, na nikoho a na nic nemají čas a náhle je pár dní před rozdáváním vysvědčení. Tak rychle něco klukovi či holce koupit. Jak naléhavou situaci vyřeším? Poradíme se doma? Zeptám se kolegy v práci? Zavoláme kamarádce? Co jsme dávali loni? Jak problém řeší sousedé? Nebo věc přehodíme na naše postarší rodiče? Třeba se úkolu rádi ujmou. Bude stačit zopakovat loňskou akci? Otázky se kupí a dokazují dílčí až značnou nepřipravenost rodičů a zákonných zástupců. Není chybou si na chvíli v klidu sednout a kupříkladu po jarních prázdninách přijmout rozhodnutí, jak se bude v závěru školního roku postupovat. A předložit si více variant. Prospěch potomků se může udržet, zlepšit i zhoršit. Co my víme, jak vše dopadne?
Myslím, že nabídky a slevy prodejců v souvislosti s vysvědčením nemusíme jen kritizovat, protože jistě mají své opodstatnění a racionální jádro. Myslí více na děti - nebo na odbyt svých produktů? Možná za pomoci / větších / slev zabíjejí dvě mouchy jednou ranou. Jednak si do určité míry vyprázdní sklady a jednak si vylepší svou pověst. Což není málo.
Ale pozor - chceme odměnit u svých dětí jen samotné výsledky nebo také jejich snahu, cestu a způsob postupu, jakým byly známky dosaženy? Sama známka totiž o cestě neříká zhola nic. Uvědomme si i opačné stránky nabídek. Bylo by pravděpodobně nošením dříví do lesa tvrdit, že udělování odpovídajících ocenění je pozitivním výchovným krokem a správným počinem do budoucna. Má vliv na charakter současného dítěte a budoucího dospělého a pomáhá mu v realistickém náhledu na život a v přiměřeném zařazení do společnosti. Nakolik má být chráněno? Je složité odpovídat.
Děti jistě mají pochopit reálnou existenci majetkových rozdílů, dělení na chudé a bohaté a mají vidět společnost, jaká opravdu je. Ukazuje se však, že jejich zdravému dozrávání nesvědčí, aby proces ztráty iluzí a dosažení střízlivého poznání / leckdy kruté / sociální reality byl s ohledem na zákonitosti jejich psychického vývoje příliš rychlý a zcela přímý. Pokud se ocitnou v drsné skutečnosti příliš brzy, později se nejen ony, ale i jejich rodiče a jejich vlastní děti setkají s ne právě příjemnými dopady. Mohou tvořit samostatnou kapitolu a důležitou roli v ní budou hrát psychologické aspekty a zejména osobní pocity.
Do rozdání vysvědčení zbývá několik hodin, a proto se pokusme na chvíli vysadit z každodenního tempa a zauvažovat, jaká odměna / nebo snad také trest? / by pro našeho školáka či školačku s ohledem na danou situaci byla nejvhodnější. A najděme si čas, abychom celou záležitost s dětmi probrali a seznámili se s jejich názory, postoji a pocity, aby děti nemusely sahat po telefonu a volat na již tak uprostřed, a hlavně v závěru června přetíženou linku bezpečí. A úplně na závěr si uveďme, že nejde jen o situaci nyní a zítra, ale ve hře je především, co bude za rok, za dva, za deset a ještě později. Důsledky a souvislosti vysvědčení a dění kolem něj s osobní, rodinnou, pracovní a kariérní budoucností v žádném případě nepodceňujme.
