Článek
S výrokem v nadpise by se zajisté dalo do značné míry souhlasit. Pokud sem nebudeme započítávat banální případy jako třeba jejich ranní či odpolední odjezd do zaměstnání. Nebo když se vydají na několikadenní cesty, kdy použijí svoje auta a/nebo zamíří na letiště, odkud se přenesou do ne zcela běžné destinace. Nebo jen na prodloužený víkend do vybrané evropské metropole.
Před krátkým časem jsme si sdělili docela vážnou informaci - jednalo se o oblast domácího násilí. Seznámili jsme se se sérií otázek, které se k danému úseku vážou. Leckdo by jejich počet označil za záplavu. Kráčí o jeho názor. Ať již si o počtech vět s otazníkem na konci myslíme cokoli, například se je snažíme vytlačit ze svého vědomí, aby nás - jak se bude rýmovat - netrápilo svědomí, nezměníme realitu kolem sebe. Podobně jako když si někdo myslí, že je tlustý, hubený, hezký, ošklivý apod., avšak skutečnost se s jeho stanovisky až tak moc nekryje.
Po zamyšlení, jak se konstelace kolem domácího násilí, pokud se o něm v sousedství dozvíme, komplikuje, se blíže podíváme ještě na „druhý kus“. Uvažujme, že poblíž nás žije svůj relativně poklidný život člověka starší paní. S ní domek v neutěšeném stavu sdílí jiný starý muž. Není zde oficiálně hlášen. Přesto všichni vědí, že žijí pospolu. V čem vězí problém? S ohledem na nuznost paní pobírá dávky sociální podpory. Nemyslela včas na zadní vrátka, a tak se na ni ostatní musejí prostřednictvím státních institucí složit. Jak bylo na úřadu uvedeno, nemá jak a z čeho vše poplatit. Všichni přece vědí, jak vysoké ceny panují. Vlivem trhu i uměle či nesprávnými zásahy vlády. Ona se sice moc nevyzná, což ji ovšem před spoustou plateb neochrání. Nyní se oprostíme od úvah, že se měla dříve více snažit a projevovat více osobní odpovědnosti.
Podstatné je, že onen muž se s ní skládá na domácnost. I bez podpory státu by přežili - a ne úplně špatně. Stačilo by pít méně alkoholu a promyšleněji nakupovat. Třeba ve slevách. Měl by někdo nahlásit skutečnost? Jistě vznikne myšlenka, že pokud stát platí osob ve stejné situaci desetitisíce, přichází o nemalé finanční prostředky. Šetřit se v současné době má a musí, a proto by se mělo posvítit i sem. Jenže jak kontrolní a informační kroky, ať již je bude vykonávat kdokoli, zasáhnou do oblasti mezilidských vztahů? Jakým zrakem si stará paní bude prohlížet své okolí? I když přijede prověřovat stav někdo z krajského úřadu, je kdesi poblíž jistě jedinec, který na situaci upozornil. O koho ze sousedů šlo? Ke komu se bude chovat „opatrněji“? O kom bude před „spolehlivými“ povídat, že „to byl určitě on, kdo to napráskal“. A kde vypustí poznámku - „jistě za to dostal/a odměnu, fuj“? Nebo šlo osobu, která se chová nejmileji? Jak byste se zachovali?
Ještě si dovolím připomenout známé lidové upozornění - „za dobrotu na žebrotu“. Měli bychom ho mít na paměti. Podobně jako další životní moudrosti - „nehas, co tě nepálí“ a „není všechno zlato, co se třpytí“. Abychom si úsek více zkomplikovali, je dobré vědět o oznamovací povinnosti ze zákona. Zároveň se mezi lidmi občas objevují slova jako udávání, bonzování, práskání, naprášení, kolaborace. Jak si s nimi poradíme? Co je a není správné? Co je a není čestné? Kde vede hranice? Jak ustojíme pohyb na pověstném tenkém ledě?
Je-li člověk jdoucí na chodníku svědkem nehody vozidel či cyklisty a má nutkání volat policii, stává se bonzákem? Jestliže spatří kolegu v práci, jak si bere něco z materiálu podniku, měl by dát zprávu na vedení? Bude mlčet? Za jakou cenu? Za podíl na „kořisti“? Nebo se k němu přidá? Odloupne si také, ale aby nikdo nic nezjistil? A co když někdo neefektivně využívá pracovní dobu? Třeba brouzdáním na síti sítí? Dotazů je více…
Na závěr přidám dobrou zprávu. Známe případy, kdy se sousedé zachovají nečekaně pěkně. Třeba po naší dopravní nehodě, při a po prodělané těžké nemoci, během léčení zranění atd. Jako podnětné vidím vysledovat shody a rozdíly mezi městem a vesnicí, mezi malým a velkým sídlem, v rodinných domcích, řadových domech a v panelácích. Našli bychom spíše více rozdílů, než si myslíme?
