Článek
Kdo má slušnou zásobu českých slov a umí je relativně hbitě používat, mohl by přijít s otázkou, zda původní verze neměla znění - Statečná žena. Leckdo si již všiml, že u některých slov stačí odebrat jedno či dvě písmena a vznikne pojem s jiným obsahem a významem. Namátkou jde o z/b/raní, mat/c/e, š/p/atně ad. Ač by šlo o podnětný směr, zůstaneme u výše předložené podoby nadpisu. Co mě k ní přivedlo?
Moře vysílá směrem ke břehu vlny. Menší a větší. Ne každý je ustojí. Občas je slyšet poplašené volání a výskot dětí. A nejen jich! Vlny vítají, ale též se jich obávají. Jejich zkušenost je chudá. Leckomu rozbije pískový hrad. Žena stojí doširoka rozkročena. Nejde ji přehlédnout. Objem a obvod stehen jí stejně nedovoluje mít nohy poblíž sebe, u sebe už vůbec. Ještě zajímavější je pohled na její plavky. Zřejmě nebylo úplně snadné je sehnat. Prsa jsou velká, přísný pozorovatel by prohlásil, že je lze spíše považovat za delší. Přesto však látka stačí a kromě horní protáhlé části pokrývá vše, co má a je třeba skrýt. Někdo by mohl s mírnou jízlivostí dodat, že si může myslet, že je jako modelka z ženského časopisu - odhalí / bohatý? / dekolt, ale bradavky nejsou k zahlédnutí. Přes velkou shovívavost a toleranci bych ji na fotografování nikam nezval. Zřejmě bych nebyl sám. Jsou ovšem umělci, kteří by tak učinit mohli. Patrně víme, koho mám na mysli. Přitažlivější se zdálo podívat na spodní díl, přičemž je na místě poznámka, že více by se hodily plavky jednodílné. Co vidíme?
I přes značné chuchvalce sádla na bocích a na stehnech má paní tzv. šňůrky. Asi se přiklání k nošení velmi odvážných modelů. Co by asi sdělila příslušnice módní policie, kdyby zaměřila zrak na ne krátkou část šňůrky, která se ztrácí v záhybech tzv. tlusté kůže. Pojem jsem si nevymyslel. Slyšel jsem ho u několika žen, ke kterým se dostala výtka, že by měly zhubnout. Místo sebekritického pohledu a začátku usilovné práce zaznívaly ponejvíce nějaké výmluvy, často právě na onu tlustou kůži. Je otázkou, jestli se uvedený typ žen na sebe a hlavně na svou postavu podívá do zrcadla. Říká se, že jde o poměrně častou činnost žen, ale u některých je možné a zřejmě též správné pochybovat. Snad kdyby se jednalo o pohledy se zavřenýma očima, případně je-li na zrcadle přilepen obraz někoho docela jiného. Odlišným případem by se stalo kouzelné zrcadlo z pohádky…
Akce naší paní měla na pláži pokračování. Onoho dne se dostavilo méně lidí, protože foukal silnější vítr, občas oblohu pokryly mraky a především se trochu zlobilo moře. Vlny zvedly svoji výšku a někdy dosahovaly až dvou metrů. Jak jsem si povšiml, vstup se řadě jedinců zkomplikoval. První byli postříkáni slanou vodou, aniž by si přáli. Druhé síla vody donutila popoběhnout, což očividně rovněž neměli v plánu. Nevím, jestli moře má ústa, oči nebo „ducha“, ale potrápilo několik návštěvníků a návštěvnic. Mezi dopady se zařadilo, že většina žen si jednou a někdy oběma rukama držela horní díl plavek. Než z nich stekla slaná kapalina a upravily se, již tu útočil další vodní nápor. Jak se dalo trochu očekávat, naše paní doplatila na svoji strůj také. Zatímco spodní část jí ochránily faldy, odkud tenké šňůrky nebyly vytrženy, hůře dopadlo „dění nahoře“. Aniž bych zacházel do podrobností, na krátkou dobu bylo po jednom ze silnějších ataků možné spatřit dlouhé nástroje skoro v plné… ale co napsat? Slovo krása se sem jistě nehodí. Tak - nahotě? Nebo snad - délce? Majestátnosti? Leccos lze nějak udělat, pouze na ošálení zemské přitažlivosti jsme jako lidé krátcí. Proto se pak něco stává delším. Někdy zážitkem. Někdy též u mužů. Uzavřeme za pomoci českého jazyka, že statnost nemusí znamenat statečnost.
