Článek
Jeví se, že dnes bude předloženo pár vět, jak by člověk asi během celého života měl šetřit, aby se na jeho konci měl dobře. Třeba až mu bude rovných sto let. Jistě by úvaha uvedeného typu mohla vzniknout. Konečně, neustále kolem sebe slyšíme, jak se vyprazdňuje státní pokladna, jak vysoké jsou mandatorní výdaje a jak si mají prostí občané spořit na dobu, až odejdou do důchodu. Tak přece jen se tu nějaká souvislost najde?
Jak máme u nás v Čechách a na Moravě něco jako turbulentní období po volbách a zároveň skoro začíná před sněmovními, trochu zapadla docela zajímavá informace, že bývalému prezidentu USA J. Carterovi je sto let. Předně dodám, že se jedná o úctyhodný věk, jehož se dožije málokdo. Natož aby o sobě věděl a sám sebou ještě aspoň trochu vládl. O stavu v tělesné a duševní rovině jsem se nic nedozvěděl, avšak přišly jiné podklady. Neměly by zůstat bez naší pozornosti, poněvadž jsou částečně spojeny i s naší republikou. Dokonce se současnou vládou a vůbec s vedením ČR. Oč se jedná?
Abychom vše lépe pochopili, je třeba zmínit pár údajů z onoho materiálu. Se zpožděním se dozvídáme, že někteří lidé ve Státech se ho snažili zesměšňovat a kritizovat. Kupříkladu se dělo z důvodu, že jejich rodina pěstovala arašídy, a proto měl přezdívku jako „peanut“. Což se promítlo i do karikatur. Objevila se řada velmi kritických článků. Jenže jak víme, čas běží a postoje a pohledy se více či méně proměňují. Není tak divu, že je v posledních letech v Americe neustále připomínán jako dobrý prezident a dobrý člověk. Zejména mezi obyčejnými lidmi. Na stará kolena došel velkému uznání. Komu se tak stane?
Již se velmi blížíme spojení s ČR. V roce 1979 byl J. Carter nucen čelit následkům druhého ropného šoku. Američany se snažil přimět, aby šetřili. Na známý Bílý dům nechal už tehdy namontovat solární panely, přičemž se mu možná podařilo vyhnout divočině a džungli, která se svého času rozpoutala u nás. Nejde o jediný prvek, kde by se dal najít styčný bod. Prezident omezil vytápění a sám začal chodit ve svetru, k čemuž vybízel i své spolupracovníky. Kdo uvažuje alespoň na průměrné úrovni, už mu bleskne hlavou správná myšlenka. Také ve vedení našeho státu máme osobu, která se brala za šetření, a především za při-oblečení. Svého času šlo o docela rozumný pokyn, neboť nikdo nevěděl, jak budou příští měsíce vypadat. Jistě nikdo nechtěl trpět, mrznout, a hlavně ne zmrznout a tím způsobit radost nejmenované zemi na východ od nás. Zejména jejímu představiteli.
Myslím, že její návrhy můžeme zpětně ocenit, i když na nejhorší varianty vývoje nedošlo. Je lepší být připraven. Dala nám tip na postup. Nástroj. A zasloužila se o rozvoj lidové tvořivosti. Vždyť jen kolik nápaditých svetrů vzniklo! A kolik slovních a obrazových vtipů. Žel do veřejnosti prosákly zprávy, kdy ona sama se vydanými doporučeními neřídila. Zde mám na mysli její zahraniční cesty, kdy údajně jedna z nich proběhla naprosto prázdným velkým letadlem, přičemž se do cíle dalo o mnoho levněji a za stejný čas dalo dojet po železnici. Nicméně ač letos asi tepelná krize hrozit nebude, můžeme i přes poklesek oné dámy svetrový přístup rovněž využít. Do systému naší osobní finanční gramotnosti by měl patřit údaj, že mít doma byt teplejší o jeden stupeň znamená růst nákladů o celých šest procent. Proto bychom si měli promyslet, jestli nebude lepší topit o něco méně a být oblečen o něco více. Předtím je žádoucí si vyjasnit pojem „lepší“. Zároveň můžeme myslet na bývalého prezidenta USA J. Cartera a rovněž na naši tzv. svetrovou představitelku. Kdo a nebo co nás / více / zahřeje? Máme vstřebat informaci, že lidé neposlechli tehdy ani nejmocnějšího muže světa? Jak by pak mohla prorazit naše žena? Zdá, že celosvětově výzvy k šetření a oblékání jakýchkoli svetrů moc nepomáhají. Kdo ví, jestli se někdy a někde neděje opak.
