Článek
Jak jsem nedávno napsal, tajemství má v životě člověka velký význam. Platí rovněž pro děti. Nedávno jsem dokonce zachytil myšlenku, že bez něj lidský jedinec nemůže existovat. Někoho doslova pálí a nejraději by se ho zbavil. Avšak obává se dopadů. Jiný je rád, že ho má, poněvadž mu dodává jakési horní pocity. Nemusí jít až o vznešenost, ale nadhled bychom sem jistě mohli přiřadit. Též spokojenost a jakési „jsem lepší“ či „vyzrál jsem na vás“.
Jak vypadají zmíněné odvrácené strany? Kdo by si dal práci nad jejich promýšlením, zjistí, že jich existuje několik. Například se jeho prostřednictvím člověk více nebo méně vzdaluje od ostatních. Výjimečně se až vylučuje. Jako velmi dobrý konkrétní příklad mě napadá úsek náboženského života, kde bývá nesmiřitelnost na dost vysoké úrovni. Pro aspoň průměrně sečtělé stačí připomenout pojmy jako kacíři, vyobcování, znesvěcení, klatba a jim blízké.
Můžeme pokročit ještě dále do stínů a trampot. Jak se budeme tvářit na myšlenku - člověk vede život plný lží a tajemství, aby chránil osoby, které miluje. Myslím, že tady se jedná o docela silnou kávu. Když se však zamyslíme, je třeba ve značném rozsahu autorovi či autorce dát za pravdu. Tajemství skutečně dost mění chování lidí. Nezřídka je tlačí právě do uvádění nepravdivých informací. Našlo by se uspokojivé řešení? Záleží, jaký typ osobních vlastností se lidé rozhodnou či dohodnou používat. Za jaké se postaví hodnoty. Nejde o příliš vysoký požadavek?? Tady bude záviset na zvoleném úhlu pohledu. A na zážitcích v původní rodině.
S vysokou pravděpodobností by zde bylo lepší a příjemnější uplatňovat podoby jako více ohleduplnosti, zdrženlivosti, zájmu, pochopení, porozumění, vstřícnosti, laskavosti, vlídnosti, sebekázně a především pokory. Jestliže narazím na oblast, o které druhá strana nechce hovořit, ustoupím. Do jiného uspořádání se dostáváme v nevyrovnaných vztazích. Pochopitelně má rodič, učitel a nadřízený právo znát odpovědi na svoje otázky směrem k dítěti, žákovi a podřízenému. Všichni zúčastnění by ale měli projevovat přiměřenou citlivost. Znát tzv. vnitřní prvky není přece automatickým nárokem ani na straně vyšších osob. Jinak bychom se vrátili do středověku a do desítek roků po něm, kdy se vyžadovaly úplné zpovědi, bylo přikračováno k vymítání ďábla, muselo se přísahat, osoby byly mučeny atd. Každý má právo si část svých osobních, rodinných a pracovních záležitostí nechat pro sebe. V dnešní moderní době má být jeho právo, kolik na sebe a o sobě a komu sdělí.
Kdybych mohl a měl oblast ještě více přiblížit, napadá mě, jak třeba obtížné muselo být skrývat nepřátele v pohnutých dobách. Kupříkladu židovské spoluobčany během druhé světové války. Za odvahu a statečnost udělená pochvala se zdá dost málo. Život schovávajících musel být nadmíru obtížný. Schovávajících se jakbysmet. V neustálém strachu, obavách, nejistotě a napětí. Nemuseli, přesto riskovali. Nosili v sobě velké tajemství a ještě s vysokým stupněm rizika. Nikdo nevěděl, jak procesy dopadnou, jestli přežijí, co bude, pokud budou odhaleni, jaký obdrží trest atd.
Ještě bych rád upozornil na jednu spojitost. Někdy se člověk dostane do situace, kdy nechtěně pozná tajemství někoho jiného, aniž by se pozorovaný cokoli dozvěděl. Současně byla odhalena jeho odvrácená strana, třeba jakási neřest, sklony k násilí nebo k jiné nehezké činnosti. Nezamýšlený pozorovatel se stal majitelem tajemství, které snad ani nechtěl vlastnit. Rád by se ho zřekl. Často však jde o tak silný zážitek, že se ho nedokáže zbavit.
