Článek
Občas je možné v médiích zachytit oznámení z nadpisu. Obecně jsou docela známá. Já se dnes chci zeptat, jestli se nám jako divákům a posluchačům daným způsobem předkládají jasné zprávy. Lze ne/souhlasit a spekulovat. Záleží na každém, jak vidí svou situaci a jaké jsou jeho poznatky a zkušenosti. Jako příznivec českého jazyka a uživatel jeho bohatosti dodám, že jsem učinil výjimku a použil ukazovací zájmeno. Dokonce v nadpise! Vždy se na jeho místo snažím dosadit přesnější výraz. Přece jen by nám mělo jít o určitou kulturu a její úroveň a kvalitu. Podobně jako s „u“ na konci druhého slova. Omlouvám se.
Pokud se rozhodneme využít bohatství metody kritického myšlení, patrně vejde do naší hlavy více pohledů, než jaký je nám předkládán. Mám konkrétní příklad, kdy přijdou silné letní bouřky, nečekaně hojná sněhová nadílka, déletrvající deště apod. V médiích zachytíme rozličná vyjádření, hodnocení a komentáře lidí, kteří se na místě nacházejí, případně jsou kousek vzdáleni, ale cosi viděli. Často kráčí právě o znění z nadpisu. Pokusme se na něj podívat podrobněji a věcněji. Za prvé - doporučuji kritičtějšímu náhledu vystavit fakt, jakou mají zkušenost. V dané souvislosti je dost podstatný rozdíl mezi osobou s dvaceti nebo šedesáti lety věku. Nikdo nikomu neupírá, že mohl spatřit, slyšet a zažít něco nevídaného, možná neopakovatelného. Ani bych netvrdil, že starší jedinec bude automaticky zkušenější a znalejší. Uvedené mínění dříve platívalo po celá století a tisíciletí. Ovšem v posledních desetiletkách jeho platnost citelně slábne, zejména pokud běží o elektronický směr.
Druhá položka. Určitě se musíme zastavit u paměti a u její kvality a rozsahu. Sami na sebe víme, že nám neslouží dokonale, občas pouze dostatečně. Proto bychom svému pohledu neměli přikládat nadobyčejný význam. Velmi dobrým argumentem jsou vzpomínky dlouholetých partnerů na dřívější rodinné akce. Registrujeme, jak si stejnou záležitost zapamatovali rozdílně. A některé se jim v paměti neuchytily, případně byly zasuty tak daleko a hluboko, že se jim muselo dostat více dalších podkladů, aby došlo k aspoň částečnému oživení. Ke všemu sdělenému bych si dovolil ještě přidat známou a platnou životní tezi - „není všechno zlato, co se třpytí“. Ještě mě k ní napadají dvě, které by se daly efektivně využít - „dvakrát měř a jednou řež“ a „práce kvapná, málo platná“. Jí se aktuálně myslí, jak si neprověříme fakta a hned jsme se svým stanoviskem hotovi. Rychlost není pokaždé výhrou. Dost lidí na ni pohořelo. A neukazuji pouze na naše vozovky, ulice a dálnice.
Poté bychom si v rámci třetího momentu mohli sdělit, že i přes dlouhý čas od publikace nadále platí teze - „nevěřte všemu, co je vám předkládáno“, jak ji známe od českého myslitele - J. A. Komenského. Snažme se chvíli pozorovat sami sebe, jak říkáme „to je strašný, co?“ a „tohle fakt nepamatuju“ apod. při pohledu na bouřku, hustotu deště, sněhovou nadílku, dopravní nehodu aj. Pouvažujme, jestli svými slovy na sebe náhodou něco neprozrazujeme. Jistě není vhodné zakazovat, aby se člověk divil. Na druhé straně dává najevo svému okolí, že něco neví, s čímsi se dosud nesetkal, rovněž jaké má mezery ve svém vzdělání a /nebo v obecné informovanosti. Vcelku snadno může být - a s vysokou pravděpodobností se tak stane - překonán poznámkou jiných, že oni viděli „více, větší, silnější, rychlejší, horší, ničivější, bombovější…“. Aniž by nutně muselo jít o pravdu. Řada lidí s jinými závodí aspoň v předkládání působivých informací, když nedokážou zaujmout něčím pořádným…
