Článek
Od minulého povídání jsem o lecčem znovu přemýšlela. Tak třeba jestli jsem učinila dobře, že jsem se někomu svěřila. Co jestli budu vypátrána a dostane se mi nějakého postihu? Sama jako zaměstnankyně moc dobře vím, jak je obtížné sehnat práci v mém věku. Denně to vidím a slýchám. Sice se něco říká o výhodách nás starších, ale kdo je bere v potaz? Kdo po nás sáhne? Každý náborář či personalista otočí hlavu jinam. Smutné příběhy mám před sebou v podstatě každý den. Proto musím zůstat v utajení. Nechci však, aby bylo utajeno to, co se tady děje. Tak s vírou, že nedojde k prozrazení, se nadechuji a vyprávím dále. Myslím si, a dokonce z řady míst vím, že se toto neděje jen na našem ÚP, ale že to má asi i celorepublikový rozměr.
Ve společnosti se v posledních týdnech hodně mluví o digitalizaci stavebního řízení, snad jsem použila správný pojem. Jak na stavebních úřadech zažívají peklo, jak jim nic nefunguje, jak si lidi stěžují, nadávají jim atd. Jistě jde o velký problém. Ale nikdo nikde se nezmiňuje o té naší digitalizaci. Nevím proč. Proč se nenapíše, jak je pro nás obtížná, těžko srozumitelná, zdržující, a hlavně hodně prodlužující běžící procesy, na které si už tak stěžují občané a hlavně podniky, které jsou na základě zákona nuceny s námi jako s ÚP spolupracovat. Třeba hlásit volná místa aj. Nějak ten proces nedokážu pochopit.
Mnozí z žadatelů a žadatelek mají nyní podávat žádosti o evidenci dnes moderním elektronickým způsobem. Ale skoro nikdo to neumí a ani nechápe. Je-li rád, že se uživí z dávek, kde má vzít PC, nějakou verzi chytrého mobilního telefonu a vše napsat a zvládnout? Každý není dost gramotný, aby rozuměl slovům, která se tam používají, a krokům, které mají na displeji udělat. My sami tady s tím máme potíže, ač jde o naši práci. Nemluvím o dopadu, že by někde nahoře ještě více digitalizovali další části naší práce a my starší měli úkol udělat třeba nějakou náročnou a složitou tabulku. Ty jsou už dnes moc důležité. K nim se ještě dostanu, to se vyplatí, aby lidi věděli pravdu. Holt jsme jiná generace a ač se snažíme, nejde nám to tak jako mladším. Jenže problém je, že mladé, tj. novou generaci nabízené podmínky v podstatě nijak nepřitahují. Dokonce bych si dovolila tvrdit, že za těchto podmínek není možné je získat, a tak je naši vedoucí ani nezískají. Vždyť co dobrého jim mohou nabídnout?
I nám starším se zdá, že je moc úkolů za málo peněz, a přitom pocházíme z relativně skromné generace, která je navíc naučena poslouchat a pracovat. Ale mladí? Jsou zvyklí na pohodlí a že všechno dostanou. Stačí když sleduji, jak se u nás na ÚP chovají. Co slýchám - žádná práce jim není dobrá a nad předpokládaným platem ohrnují nos. A nám tu ještě vynadají! Někteří si myslí, že budou jen sedět u klávesnice a brát vyšší desítky tisíc korun českých. A ještě si přitom často odskakovat na ty jejich sociální sítě. Nevím, kam tohle vše povede.
Jim se prováděná digitalizace jistě bude hodit. Na druhé straně mě napadá, jak se nedávno zmínila kolegyně, že je sice pěkné, že mají kladný vztah k možnostem moderních informačních a komunikačních technologií, ale někdo musí odpracovat povinné úkony na přepážce, vše zapsat a zadat do systému. Jinak to nejde. Myslí si snad mladí pánové a slečny, že jim tam data naskáčou sama? Tak mi to z jejich přístupu většinou připadá. Co jen bude?
Jak jsem někdy minule povídala a pan autor psal o trvalé nejistotě, napadlo nás na pracovišti, jestli se tak neděje úmyslně. Objevila se totiž na poradě myšlenka, že pod tlakem lidé podávají větší výkony. No - za sebe tohle rozhodně říct a napsat nemůžu. Mně se spíše cosi stáhne v těle, naskakuje mi husí kůže, hůř se mi dýchá, ztrácím chuť na jídlo, hůř spím, nic mě netěší a po příchodu domů dobu trvá, že se trochu rozjedu. Manžel mi říká, že přicházím domů „zmrzlá“ a že ze mě za chvíli bude blázen. Když nad tím uvažuji, něco na jeho slovech bude… Po příčinách bych vám po pánovi poslala pár podkladů příště. Obávám se budoucích týdnů a měsíců
