Článek
Zdá se, že tři titulková slova vyvolávají jakýsi magnetismus. Patrně oprávněně. Někdy jsme očitými a ušitými svědky různých prohlášení, při nichž někdo vychází z osobní zkušenosti, jiná slova vystřelují ven vlivem impulzivnosti, případně postupně vyvěrají, jak člověka něco napadne či dostane odvahu nebo poklesne strach, že bude za svoje stanovisko nějak trestán.
Leckdo bude vědět, že médii proběhla zpráva, jak měl jistý učitel poměr a zřejmě také pohlavní styk se svou žákyní / viz Tělocvikář sexuálně zneužíval žákyně. Soud mu potvrdil podmínku a zákaz práce s dětmi/. Rád bych okomentoval několik pohledů a souvislostí, neboť jde o rizikové chování a jeho dosah může být dost velký. Nebo nemusí?
Mohu ujistit, že se v dané kauze nestavím na ničí stranu. Nikoho z jejích účastníků a účastnic osobně neznám, a tak mohu postupovat nezaujatě. Ač se ve vztazích děje cokoli, nic z dospělého jedince - nejen muže, vždyť jsou známy také případy, kdy paní učitelka blíže osobně kontaktovala a sexuálně obdarovávala žáka ZŠ, - nesejme tíhu osobní odpovědnosti. Nese ji na sobě bez diskuse. Je otázkou, zda by mělo jít či v samotné praxi a před právem a zákonem jde o plných sto procent. Právo chrání děti. A správně koná. Nebo se najde mezírka? Mírné tresty v podobě podmínek by leccos daným směrem naznačovaly…
Vůbec nepůjde o polehčující okolnosti, leč je třeba něco připomenout z druhé strany tzv. plotu. Stačí si položit následující otázky. Jak se dnešní dívky oblékají? Jak vypadá jejich chování? Dodržují zásady slušného chování? Vidíme v jejich počínání očekávané prvky zdrženlivosti? Jak byly vychovány? Co viděly a spatřují ve své rodině? Pokud nějakou mají. Kolik z nich svoje okolí záměrně provokuje? Kde se naučily vyvádět chlapce, mladé i starší pány z rovnováhy? Těší je „výsledek“? Cítí se jím polichoceny a oceněny? Jsou si dobře vědomy svých „zbraní“? A lze ještě pokračovat.
Dále berme v potaz, že řada situací je jasných ve smyslu, že doteky jsou nepřípustné. Ale právě je tu tělocvik. V něm je doporučeno a někdy nutno dávat tzv. záchranu. Jak by dnešní kritici reagovali, kdyby ji vyučující neposkytl a došlo k úrazu? A pokud by šlo o vážnější? Co by řekli rodiče? Po jakém trestu by volali? Kam všude by poslali stížnost? A jak máme hodnotit, když tělocvikář dívku po vydařeném výkonu lehce a v pochvalném smyslu klepne po zádech? Smí? Nesmí? Chlapcům dá herdu do zad. OK. Ale dívky? Možná tělesnou pochvalu také očekávají. Dokonce vyžadují. Co pak? Není co závidět jedincům, kteří se zde ocitli v uvedené pracovní pozici. Leckteří prožívají každodenní dilema. Jednou nohou v ohrožení pověsti a kriminál na dohled. Myslím, že nadsázka není velká. Sami tak hovoří…
Pohled přímo do praxe. Jak si třeba současná žákyně vysvětlí pokyny jako - „při hodu se musíš víc zaklonit“, „před vrhem se pořádně předkloň“ či „dej ty nohy takhle“ apod. Někdy by se hodila instrukce - „zastrč břicho a hruď dopředu“, což se už asi nikdo neodváží. My jsme ji kdysi slýchali pokaždé. Leckdy při náročnějších cvicích k doteku dojít musí, slovní vysvětlení nestačí, třeba při nácviku překážkového běhu, jak přesně má dívka pohybovat přetahovanou nohou. Situací se vyskytuje dost. A co trenéři mládeže? Kolik je dívek a chlapců, kteří se s nimi „sešli“ ve sprchách? Někde v chatce během soustředění? Museli? Chtěli? Byli zvědaví? Cítili se poctěni? Toužili postoupit někam „dál a výš“? Získali pocit spiklenectví?
Plně stojím za tezí z článku: „I když šlo nepochybně ze strany poškozené o dobrovolné sexuální styky, obžalovaný si jako učitel nemůže dovolit podlehnout takovému lákadlu. Bylo to jeho selhání,“ uvedl při odůvodnění rozsudku chebský soudce Rostislav Tomis.
Ano, úplná platnost. Pokud učitel/ka překročí jistou hranici, půjde o lidské a profesní selhání. Jestliže bude někdo mít v jiném zaměstnání narážky a pokusí se o tělesné doteky, nejspíše bude vyhodnocen jako jedinec, který se nechová úplně vhodně. Ve škole se ovšem požadavky nacházejí o hodně výše. Každý dospělý si jich musí být jasně vědom. Co je v domě, není pro mě - známé lidové upozornění by se každému mělo stát rozkazem a mementem. Nechť si ho každodenně připomíná. Skoro jako zaříkávadlo. Mantru.
Existuje skupina dalších otázek a podnětů do diskuse. Jedna část osob se kloní k názoru, že tresty za nezvládnutí „sexuální situace“ ze strany příslušníka pedagogického sboru by měly být vyšší. O kolik více oproti výroku soudu? Leckdo se příkře vyslovuje proti možnosti tzv. polepšení. Proč by měl být člověk odepsán? Na téma délky odstavení od školy a druhé šance něco napíšu v druhém díle.
Co již od autora vyšlo:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-styk-se-ctrnactiletou-94978
