Článek
Je logické, že pokud do naší země zamíří desetitisíce osob z válkou zkoušené Ukrajiny, tak kromě zvýšeného náporu na ZŠ se část dětí musí objevit na SŠ. Nebo nemusí? V následujících řádcích se budu snažit představit tři pohledy a zkušenosti.
Jako první jsem si vybral nejlepší z nich. Říká se, že se má začínat dobrými zprávami, aby se člověk zpevnil a snáze vydržel příchod jejich horších „kamarádek“. Jak vypadá? Do ČR přicestoval chlapec, který sice česky neuměl, ale byl odhodlán se prosadit kladným způsobem. Jestliže už byl nucen opustit svou rodnou zemi, umínil si, že se nenechá odradit od cílů, které před něj předložili rodiče a s nimiž on sám souhlasil. Důležitým dodatkem je, že matka i otec vystudovali VŠ a snaží se u nás najít svému vzdělání a kvalifikaci odpovídající práce. Prozatím nejsou úspěšní zcela, ale cosi zdárného se rýsuje.
Námi sledovaný chlapec se poctivě zakousl do studia českého jazyka a již zakrátko byl vidět jasný pokrok. Díky úsilí, pracovitosti a cílevědomosti se mu podařilo úspěšně projít poslední třídou na ZŠ. Od paní učitelky jsem zaslechl, že při pohledu na něj si nemůže vzpomenout na jakýkoli problém. Chodil do školy včas, nosil všechny pomůcky, hlásil se, ptal se, když něčemu nerozuměl, testy plnil skoro pokaždé na výbornou, nikoho neprovokoval atd. Kéž by se tak chovaly i české děti! Doplním, že v současné době studuje jednu z lepších SŠ, kam se bez potíží dostal. Jeho cílem je nadále pilně studovat, následně úspěšně složit maturitní zkoušky a dostat se na VŠ. Obor má vyhlédnutý, nepatří mezi snadné, ale současně ví, že ho čeká ještě hodně práce. Vše směřuje zvoleným směrem.
Nyní žel poněkud poklesneme. Jiní nejsou zdaleka tak dobří a vědomi si cíle. V posledním ročníku ZŠ se jich sešlo několik. Dopředu oni a jejich rodiče obdrželi informace, jak proces u nás běží. Má se na mysli zejména příprava na přijímací zkoušky a s nimi související požadavky na organizační, administrativní a další kroky. I když podkladů bylo vysloveno a vytisknuto dost a včas, ve větším rozsahu se minuly účinkem. Dopad zákonitě přišel. Nikdo v prvním kole nepostoupil a na SŠ se nedostal. Ze schůzek s rodiči vyplynulo, že tak nějak spoléhali, že se „všechno udělá samo“. Člověk by si představil, že na Ukrajině lidé vedou spíše obtížnější život a v lecčem si musejí poradit sami. Podobně jako my za dřívějších roků nedostatků a nucené improvizace. Předpokládaný „systém“ nějak selhal. Odpovědné osoby na ZŠ vynaložily poté mnoho času, energie a úsilí, tj. za děti i rodiče z Ukrajiny, aby se žáci a žákyně během druhého kola na nějakou SŠ dostali. Zásluhou školy se dostavil úspěch.
Poslední informace je neověřená. Přesto ji zveřejňuji, neboť by se mohl ozvat někdo, kdo by ji zcela nebo aspoň dílem potvrdil. Případně vyvrátil, aby bylo jasněji a přehledněji. Jak víme, šíří se nám v prostoru ledacos. Oč se jedná? Zaslechl jsem, že na určitých teritoriích existují větší či menší skupiny starších náctiletých ukrajinských dětí, které nikam do školy nedocházejí. Údajnou příčinou je, že čekají na brzký konec války, aby se mohly vrátit a pokračovat ve vzdělávání doma. Jde o zcela logický a rovněž legitimní postoj a postup. Jenže jim běží čas, který by jim mohl dříve nebo později chybět. A navíc nepochybně jsou zátěží pro naši zemi. Pokud sedí doma a vytrvale studují ve svém rodném jazyce či jsou zúčastněny na on-line výuce z rodné země, kráčí o lepší verzi skutečnosti. Jestliže podlehly nabídce moderních informačních a komunikačních technologií a jmenovitě elektronickým hrám, jistě nejde o optimální řešení. Nemluvě, že by ve hře mohly být ještě další obrazy, elementy a procesy, které u nás považujeme za nechtěné a nežádoucí.
