Článek
Leckdo o nich asi již něco zaslechl. Možná má dokonce i dost informací. Je však otázkou, zda je správné je řadit mezi odpovídající realitě a přímo pravdivé. Přece jen žijeme v informační době. Avšak někteří - zejména zkušení a více informovaní - podotýkají, že by spíše měla být nazývána dezinformační dobou. Proto bude užitečné se tu porozhlédnout.
Na úvod patří konstatování, že mezi důležité poznatky patří - skutečně existují a výskyt dětských gangů není smyšlenkou. Velmi realistické rovněž je, že praktikují postupy, které se dospělým nelíbí a navíc leckdy ani nejsou v souladu se zákonem. Mám na mysli prvky a projevy jako narušování a následné poškození mezilidských vztahů, porušování různých veřejných vyhlášek, nedodržování zásad slušného chování, přečiny proti majetku, nízký až nulový respekt k dalším osobám na veřejném prostranství atd. Stačí vzpomenout na tzv. zákony džungle, z nichž část je využita právě v prostředí dětských gangů.
Zákonitě se objevuje otázka, proč v nich děti vůbec jsou. A následují další. Podíváme-li se na jejich nevinné tváře, proč mohou někdy postupovat tak tvrdě a nemilosrdně? Jak se mohou rodiče a dospělí tolik mýlit a neuvěřit předkládaným zjištěním? Nebo je pro ně snad „lepší“ být neinformován? A nenést osobní odpovědnost? Mezi vysvětlující odpovědi je potřebné zařadit, že děti samy oceňují, že v životě mají prostor pro vytváření a dodržování hranic, pravidel a dohod. Existují ve všech skupinách, ale mohli bychom dlouho diskutovat, zda a nakolik jsou kde správné a v jakém rozsahu přispívají ke zdravému vývoji dítěte. Ať již se dobereme jakéhokoli výsledku, od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí víme, že poznání hranic a pravidel patří mezi jejich významné potřeby. A možnost osahat si je.
A dětské gangy je nabízejí. A dokonce ve velmi jasné podobě. Proto bychom se neměli divit, že jim jako projasněný půdorys imponují, což je více než obyčejná přitažlivost. V leckterém dítěti se objeví touha zkusit, zda se s nimi dokáže vyrovnat, jestli obstojí. Bonusem je, že ví, že někam patří a navíc si může získat respekt a sympatie. Leckdo tu pak může zažít „spokojenost s vykonanou prací“ a navíc tak pocit sebenaplnění. Možná by rodiče a obecně zákonní zástupci neměli zapomínat svoje děti více chválit, aby se ony nemusely spoléhat na ocenění ze strany vůdců. Konečně v období puberty pro ně stejně má vyšší hodnotu uznalé slovo vrstevníka než / jakákoli / pochvala od otců a matek. V neposlední řadě by se neměli bát jim dávat úkoly a cíle, na jejichž splnění mají, ale musejí vykonat něco víc než běžně.
Mluvíme-li o zvláštní skupině děti, neměly by nás překvapit úkazy a postupy jako agresivita, nátlak, vyhrožování, zastrašování, vydírání a jim blízké. Navíc se říká, že používají dost krutých postupů. Jejich příčinou jsou prvky z minulosti, kdy se tak v původní rodině něco naučili a v duchu „výchovy“ a „vzoru“ dnes působí. Další doposud nedosáhli v podstatě žádného hodnotného úspěchu, a proto si svůj osobní nezdar nahrazují silou slova a posléze i tělesnými násilnostmi. Vidíme, že narazit na ně nebude nic, o co by poklidně, čestně a spořádaně žijící člověk měl zájem.
Je ještě více informací, o kterých bychom měli vědět. Společně se na ně podíváme příště. Třeba co se dá napsat o vedení dětského gangu. Dobrá samostatná kapitola.
Několik odkazů, které s tématem souvisejí:
Dětské gangy ohrožují Slovácko. Zapalují bývalou školu a útočí i na rodiče
Gangy v Drážďanech brutálně napadají studenty elitního gymnázia
