Článek
Původní název dnešního zamyšlení zněl - Ještě jeden vánoční ekologický pohled. Snažím se zde navázat na nedávné myšlenky a doporučení, abychom cele nepropadli tzv. modernímu pojetí svátků na konci kalendářního roku.
Jak vypadá souvislost Vánoc s letadlem? Vysvětlení bude velmi prosté. Přibližně deset dní před vánočními svátky v médiích zazněla zpráva, jak se o desítky procent oproti loňskému roku zvedl zájem českých a moravských občanů o možnost opustit naše domácí teritoria a přesunout se někam o dost dále. Obvykle očekáváme zajímavé a nevšední zážitky. Jenže v čem mají spočívat? Máme zde ujasněny podoby a pochody? Jak kdo asi. Kdo se zamyslí, mohl by se dostat do určitých potíží. Kupříkladu sem zařadí jízdu na slonovi? Výpravu do pouště? Fotografování s tygrem? Plavání v azurově čistém moři? Zájezd za místními pamětihodnostmi? Ochutnání tamějších specialit? Pozorování východu a západu slunce? Pokusil se zamyslet, kolik lidí muselo pracovat, aby se mohl uvedeným a blízkým způsobem bavit? Kolik stojí „užívání si“?
Nyní si vychutnáváme volných svátečních dnů. Podíváme se na pár chvil za osobami, které vycestovaly někam dále ven. Nebo jen opustily místo bydliště a přesunuly se o pouhých pár kilometrů. My se rozhlédneme dole v nížině, kde po sněhu není památky. Šťastlivci na horách mají jinou podívanou pro své zraky. Pokud si přivstanou, čeká na ně panorama vycházejícího slunce nad lesy se zasněženými stromy. Večer mohou stihnout krvavě rudý západ nad bíle zmrzlou plání, kam nelenili a vyšli si sem na základě rady jiných rekreantů. Snad budou mít osobní kladný zážitek, přestože se hodně soustřeďují na natočení kratičké scény. Jak se bude krásně vyjímat po umístění na sociální sítě. A kolik lajků mohou očekávat. Jaký vlastně mají cíl? Pokochat se? Uchvátit někoho? Získat ocenění? Co má vyšší vliv a sílu?
I kdybychom pro posuzování brali v potaz naše či zahraniční hory, nejspíše půjde o menší vzdálenost, než kam se přesunou jedinci k moři. Především se bude jednat o destinace, které jsou v médiích označovány jako exotické. Myslím, že není nutné je tu vyjmenovávat. Jejich charakteristickými rysy jsou o dost delší lety, výrazně jiná teplota než aktuálně u nás a přirozeně se za akci více zaplatí. Mají lidé též zvýšená očekávání? Vytvářejí si předpoklady pro hlubší zklamání?
Jak by mohlo vypadat dilema? Jestliže někdo vydělá hodně peněz, můžeme souhlasit, že si za ně může dovolit více pořídit. Pokud se ve všech pádech skloňují ekologické aspekty a záležitosti, neměli by se zájemci o daleké lety poněkud kriticky zamyslet nad svými kroky? Jak asi velkou uhlíkovou stopu po sobě zanechají? Mají si uvedenou starost připouštět? Co jim sdělí jejich svědomí? Možná jsou přesvědčeni, že mezi jejich úkoly nepatří, aby přemýšleli nad dopady svých činů. Zřejmě bude záležet, zda vystupují v rolích matek a otců. Slyšeli již něco o tzv. klimatickém žalu dospívající generace? Změní postoj po výroku svého skoro dospělého potomka - „nezlobte, ale do takového světa dítě přivést nechci“?
Souhlasím dopředu s námitkou, že vánoční svátky se neřadí mezi časové úseky, kdy by se člověk měl zabývat osobním omezováním. Obecně si je spojujeme s hodováním. Pojem obžerství nechci užívat, abych nebyl označen za předpojatého. Ale můžeme si o něm přemýšlet. Pro leckoho je přitažlivý půst! A prakticky rovněž tak koná. Na druhé straně má ovšem dostatek času, aby se usebral. Mnozí se v onu dobu chystají leccos změnit s příchodem nového roku. Proč by něco nevykonali právě na úseku ekologie? Místo přeletu do daleka zůstanou ekologicky sedět doma. Nebo se projdou po okolí, aniž by ho ničili.
Jak se budeme dívat na argument, že letadlo do Thajska stejně letí a „v globále“ je jedno, sedí-li v něm 234 nebo 238 pasažérů? Sám nevím. Možná jde o podobný poměr, jako když do auta k sobě přidáme dva až tři kilogramy vážící nákup. Patrně neprojedeme více než bez něj. Pokud by letecké společnosti platily cosi jako ekologickou daň za každého jedince na palubě, pak bude lepší, aby jich v daném spoji letělo co nejvíce. Ideálně plná kapacita. Ale můžeme zmíněný krok nějak prověřit? Můžeme někomu a něčemu věřit? Přikloníme se k pasivní tezi - „na vše se můžu vykašlat, jako jedinec stejně nic neovlivním a nezměním“? Nebo je pro nás lepší a přitažlivější její opak - „každý člověk má svůj vliv, vše se počítá“? Jen si nejsem jist, zda optimálním místem pro usebraní uvedeného typu a obsahu je dlouhý let do exotiky a zpátky.
