Článek
Hned na počátku potvrzuji znění nadpisu. Je správně. Někdo by ho totiž mohl v rychlosti přečíst jako Velká sousta. Možná už delší dobu nejedl, pociťuje hlad a zejména chuť, a tak se těší, jak něco pozře. Také ona verze / sousta / by měla smysl, ale jednalo by se o jinou záležitost, byť jisté souvislosti mezi nimi nalezneme.
Jestliže se od jídla dostaneme do množstevních spojitostí, zcela zákonitě se objevuje následující dotaz. Hovoří-li lidé o velké spoustě, kolik asi tak mají na mysli? Je dost zajímavé se zde vypravit na pátrací akci. Nebude tak jednoduchá, jak by na pověstný první pohled mohla vypadat. Často bývá mylný, neboť naše hlava a její jednotlivé součásti nepracují tak dokonale, aby zachytily všechny elementy skutečnosti. Proto se mluví o výběrovosti ve vnímání. Vejdou-li tři lidé do velké budovy, každý si povšimne někoho a něčeho jiného. Pokud ovšem nemají před očima zásadně silnou událost, která zaujme všechny, ač je může následně ovlivnit různým směrem a v nestejném obsahu. Jako konkrétní příklad bychom si uvedli požár v cizím domě. Jeden by volal na tísňovou linku. Druhý by se zalekl a ztuhnul a nedokázal by nic konat. Třetí se odhodlá pomáhat. V praxi narazíme na další varianty. V jejich pozadí a leckdy v popředí bychom odhalili působení psychologických mechanismů a zákonů. O nich se vyplatí vědět hodně. Pozor - netvrdím co nejvíce.
Vezměme si namátkou veřejné vystoupení politika a/nebo vedoucího pracovníka. Chce ostatní seznámit se svými plány a používá výroky jako - „nebudu zastírat, že máme velké plány, je v nich spousta opatření a cílů, opravdu velká spousta“, „ano, situací jsme se zevrubně zabývali, příčin je velká spousta, aspoň tak nám naše analýzy ukazují“. Zkusme se na jejich slova podívat trochu kriticky a s využitím matematiky. Počet ve smyslu páru je jasný, jde o dva. U pojmu několik se uvažuje o třech až pěti, možná ještě šesti či sedmi. Ale kolik by mohla obsahovat velká spousta? Známe vůbec tak vysoká čísla? Umíme je pojmenovat?
Sousloví je rozumné si rozdělit. Podobně jako si počínal výše zmíněný politik. Spousta je jistě hodně. Mohli bychom uvažovat o desítkách a o stovkách. Nebo dokonce lze myslet na tisíce? Velká nám naznačuje, že se ocitneme řádově ještě výše. Přece nepůjde o rozdíl kupříkladu mezi 120 a 136? A ještě bych se ptal - skutečně se v analýze může ukázat, že zkoumaný proces bude mít kolem 150 příčin? Jak dlouho by trvalo zkoumání? Dokázal by podnik zaplatit příslušného odborníka na delší čas, aby vše prověřil, sepsal a následně zkontroloval? A jaká bude atmosféra na poradě, kde se zmíněný počet důvodů bude probírat? Jen strohé předčítání bez bližších podrobností by působilo značně zdlouhavě. Možná by „velká spousta“ přítomných, slovy třeba patnáct, usnula.
Závěr se zdá být jasný. Jde-li řečnícím funkcionářům o získání zvýšené pozornosti, postupují správně, tj. nafukují své věci a oblasti, aby si jich lidé všimli. Zároveň by mohlo jít o potvrzení, že jejich úsek nebude tak moc významný, když o něm tak silně promlouvají. Až na výjimky se důležitost prosadí sama od sebe. Klidně bychom je mohli podezírat z manipulování a z tzv. velkohubosti. Pak by pro jejich úroveň komunikace nešlo o příliš dobré vysvědčení. Z hlediska serióznosti a důvěryhodnosti by znělo o dost lépe, kdyby se vyslovili třeba - „ano, danou věcí se zabýváme a doposud se nám podařilo zajistit podklad k 12 položkám, ale myslím si, že naše úsilí ještě neskončilo“. Kráčí přece o mnohem jasnější a přesnější vyjádření, ne? Navíc poslouchající jedinec získá dojem, že hovořící má přehled, je v obraze a proces běží pod kontrolou. A nebude muset poslouchat litanie! Na příště bychom si mohli nechat pohled českého jazyka. Jak vám zní výrok - „je tam toho spoustu“?
